Prohlášení

24.12.2025 00:00

Vážení spoluobčané,

 

vzhledem k tomu, že v rámci probíhající dlouhodobé a masivní veřejnoprávní diskuse na téma zpřísnění zákona o zbraních a střelivu bylo v médiích několikrát zmíněno moje jméno Bohumír Ďuričko, v souvislosti s nošením krátké střelné zbraně na veřejnosti a jejím použitím při tragické události dne 9. října 2008 v restauraci Monarch proti Václavu Kočkovi mladšímu, si Vás touto cestou dovoluji informovat, že se jedná o pokračování snahy určité organizované skupiny lidí o diskreditaci mojí osoby. Zcela záměrně odvádějí pozornost široké veřejnosti od skutečných problémů a pravdy.

Dne 11. 10. 2008 mi bylo 55 let. Od 18 let jsem aktivním myslivcem. Po ukončení vysokoškolských studií a vojny jsem nastoupil do zaměstnání PZO Merkuria, obchodní skupiny č. 8, vývoz a dovoz loveckých zbraní, krátkých střelných zbraní, výbušnin a střeliva. Měl jsem na starosti hlavně konsignační sklady, expedici a fakturaci ve vztahu ke zbrojovkám Uherský Brod, Brno a Vlašim. Ke zbraním jsem měl a mám profesionální vztah. Zbrojní průkaz jsem vždy vlastnil „bez omezení“. Až do roku 2007 jsem podléhal režimu „přísně tajné“.

V diskusi, hlavně na Radiožurnálu, několikrát zaznělo, že nošení krátkých střelných zbraní je považováno za nový moderní doplněk vybavení podnikatelů, především těch kontroverzních, za účelem zvýšení jejich pocitu důležitosti a nadřazenosti. Je naprosto zřejmé, že se to týká novodobých zbohatlíků, politiků, zlatokopů a velkých hráčů v korupčním prostředí společensko-ekonomických vztahů. Tito lidé si bez řádných zkoušek a zkušeností kupují „pod rukou“ lovecké lístky, zbrojní průkazy a průkazy způsobilosti pro řízení lodí na moři. Známým příkladem z praxe je „ČUNJ“ – Česká unie námořního jachtingu. Znám mnoho „významných“ lidí, kteří vlastní lovecké a zbrojní průkazy a rádi se nechávají zvát na hony a lovy drobné a spárkaté zvěře. Nic neplatí, ale ještě horší je jejich nabubřelé chování a neznalost zacházení se střelnou zbraní.

Já jsem nosil svoji legálně drženou zbraň Sig Sauer 9 mm pouze z důvodu vlastní bezpečnosti. Bezpečnosti mé rodiny. Mám velmi špatné zkušenosti s bezpečnostní situací v České republice. Jenom v Praze jsem byl 3x přepaden, vždy jsem byl se ženou, družkou nebo rodinou. Dva útočníky jsem předal policii ČR. Třetí bohužel zemřel. Lituji toho. Neměl jsem jiné řešení. Všechna rizika plynoucí z jednání v nutné obraně musí nést ten, kdo jednání k nutné obraně zavinil, tedy útočník, a ne obránce. Používat moje jméno v této souvislosti je účelové, zavádějící a zcela záměrně ovlivňuje veřejné mínění v můj neprospěch. Při této příležitosti bych rád upozornil, že § 13 trestního zákona „Nutná obrana“ je v původním znění z roku 1960 a rozhodně tam chybí věta „není trestně odpovědný ten, kdo vybočí z mezí nutné obrany v důsledku strachu, úleku nebo rozrušení způsobené útokem“. Když je člověk napaden, tak těžko může rychle odhadnout intenzitu útoku. Použije k obraně všechno, co má při ruce, jinak to ani nejde.

Vážení spoluobčané, existuje základní princip mezilidských vztahů ve vztahu státu a občana, a to je presumpce neviny. Já jsem doposud nebyl obžalován ani odsouzen. V této souvislosti Vám poskytnu zajímavé údaje o počtu a příčinách úmrtí Vašich spoluobčanů. Ročně umře více než 100 000 lidí. Přes 50 000 zemře na problémy oběhové soustavy, téměř 30 000 lidí umírá na novotvary, cca 6 000 na problémy dýchací soustavy, 5 000 na problémy trávicí soustavy a cca 1 600 lidí na problémy močové a pohlavní soustavy. Na poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin umírá cca 6 000 lidí. Alarmující je úmrtnost na novotvary prsu žen 1 500–1 900 a vaječníků 700–800. Domnívám se, že celkové údaje a podrobný přehled lze najít na internetu. Smutné na tom je, že 60 % lidí umírá v nemocnicích. Rozhodně se u nás vyplatí být zdravý a do nemocnic nechodit. Vlastně od státu nepotřebovat nic. Peníze ze státního rozpočtu a z tzv. porcování medvěda se dostávají k lidem, kteří je většinou ani nepotřebují. Zde si dovolím parafrázovat pana Wericha. Na světě je spousta třicetiletejch, kteří tady už tři sta padesát let bejt nemuseli. Za to spousta těch, kteří na tom nejsou nejlépe. A ti, kteří už tady doopravdy nejsou, by tu být měli. A lidé by měli pracovat, až by se z nich kouřilo, neboť by to k čemusi dobrému bylo.

Kolik lidí v ČR vlastně ročně zemře použitím střelných zbraní? Vážení spoluobčané, v průměru je to 10 lidí a z toho jsou dva myslivci. Kolik zemře lidí při autonehodách? Cca 800–1 000 lidí, z toho vlivem požití alkoholu 30–40 lidí. Pro politiky je ale nejdůležitější poukazovat na problém používání střelných zbraní a alkoholu za volantem. Je to jednoduché a všichni tomu rozumíme. A co třeba stav silnic a dálnic, jejich značení, osvětlení a údržba? Je naprosto zřejmé, že se námi volení zástupci a úředníci úmyslně zabývají problémy, které je okamžitě zviditelňují a přinášejí jim voličské hlasy. Vybírají si a řeší jednoduchá témata. Skutečných příčin velké úmrtnosti našich občanů si nevšímají a neřeší je. Z hlediska veřejného mínění je to však účinné. Zabývají se tím, co je každý schopen vnímat a co je zajímavé pro bulvár a ostatní média: Hoteliér Ďuričko zastřelil Kočku! Myslivec na lovu místo divočáka zastřelil kamaráda! Policajt se v práci zastřelil služební pistolí z nešťastné lásky! Tomu každý rozumí. Při autonehodě zemřeli tři mladí lidé, řidič zřejmě řídil podnapilý. Seznámit občany, jak je to s alkoholem v zemích EU, je již obtížnější. Je to pořád stejné.

Vážení spoluobčané, pro náš normální život a zajištění alespoň prosté reprodukce, jsou důležitější potřeby a souvislosti. Například proč musí denně v ČR zemřít cca 300 lidí? Rozhodující pro život nejsou střelné zbraně, alkohol a drogy, ale zdraví občanů, úroveň a způsoby lékařské preventivní péče a péče v období nemoci. Například u novotvarů jsou u nás podávány účinné léky ve 3.–4. měsíci po stanovení diagnózy. V sousedním Rakousku již druhý až třetí týden. Proto máme vysokou úmrtnost občanů. Dokonce jsem osobně vyslechl rozhovor dvou lékařů lyžujících v Rakouských Alpách. Domlouvali se, koho budou operovat a koho ne, koho nechají umřít a koho ne. Většinou vyhrává ten, kdo má peníze, vliv a známosti. Například ve vazební věznici Pankrác jsou lidé bez peněz, příbuzných, rodiny a každým ošetřením, podáním léku a jinými zdravotnickými službami se od samého začátku zadlužují. Neléčí se tak, jak by měli. Mají žloutenku, cukrovku, lupenku, kožní nemoci, HIV, a dokonce i vši a hnidy. Lidská katastrofa a zoufalství. Když mají štěstí a po odpykání trestu jdou na svobodu, jsou zadluženi státu ve výši cca 100–150 000 Kč. Dluh je vymáhán a oni to nemají z čeho vrátit. Musejí tak vlastně pokračovat v trestné činnosti. Náznaky řešení vykazuje ve své snaze ministr spravedlnosti Pospíšil. Nikoho to vlastně nezajímá. Kdo by se staral o zločince a nemocné? Je přirozené, že nemocní a chudí umírají. Přece tím nebudeme obtěžovat svobodné a zdravé spoluobčany. Nesmíme ale zapomínat, že takový nečekaný problém může potkat každého z nás. Kdyby se námi volení zástupci v obcích, městech, krajích, parlamentu, senátu a vládě přestali zabývat hloupostmi a zbytečnostmi, přestali by bojovat o svá koryta a moc a začali by plnit své poslání „služba občanům“, řešit jejich opravdové problémy, zachránili by odhadem 10 % lidí, kteří by nemuseli zemřít. To je okolo 30 životů denně. Zajistit jim určitou úroveň života a nabídnout jim jistoty. Zpočátku by stačilo nevymýšlet nic nového a v rámci konzervatismu a liberalismu opisovat zákony a principy historicky vyzkoušené a fungující v normálních demokratických systémech. Nevymýšlet nic, co už je dávno vymyšlené a vyzkoušené. Mohou začít trestním zákonem, silničním zákonem, zákonem o zdraví občanů, o daních, zákony v oblasti důchodového a sociálního zabezpečení, školní docházky, bydlení, zákony omezujícími šedou ekonomiku, daňová a majetková přiznání apod. Čím dříve, tím lépe. Jinak se pomalu v naší překrásné zemi už nebude moci žít. Zůstanou tu pouze zkorumpovaní politici (ti, co nenakradli dost pro žití někde jinde), úředníci a státní zaměstnanci. Dále ti, kteří už nebudou moci odejít, protože jsou staří, nemocní a váže je silné pouto k rodině. Lidé vzdělaní, nastupující mladá generace, studující v zahraničí tam už zůstanou a ti, co dokončí vzdělání v ČR, odejdou za lepším a delším životem (pryč z této země). To je jediná opravdová změna v systému. Volnost pohybu, cestování (mým rodičům už bylo 80 let a toto je vůbec nezajímá) a zahraničních studií. Poslední dobou visí nad zaměstnáním mnohých otazník. Já si myslím, že tato situace je tu už delší dobu, pouze odpovědní činitelé státní moci a veřejné správy to nechtějí, a vlastně ani nemohou přiznat. Nevadí, naše občany nahradí lidé z Ruska, Ukrajiny, Kazachstánu, Čečenska, Číny, Vietnamu, Severní Koreje, Albánie, Rumunska, Bulharska, Chorvatska, Afriky apod. Hlavně, abychom měli dostatek úředníků, policistů a tlumočníků cizích jazyků ve státní správě. Jednoduše řečeno, důvody k emigraci sametovou revolucí neskončily.

Už jsem unavený životem a tyto úvahy a možnosti nemohu bohužel realizovat. Mně už nezbývá nic jiného než bojovat za dobro, pravdu a spravedlnost. Očistit svoje jméno od nálepky vraha. Ochránit rodinu. Vnímám tuto situaci jako válečný stav. Rozhodující pro příští období je zvolit správnou taktiku boje.

—————

Zpět