PhDr. Vratislav Šlajer
06.05.2026 15:17
Přistoupeno k výslechu svědka PhDr. Vratislav Š l a j e r , gen. na č.listu 204, totožnost ověřena dle OP, který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:
Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat.
Ten inkriminovaný den šlo o křest knížky článků Ing. Jiřího Paroubka, dostal jsem pozvánku na ten křest knihy. Přišli jsme s moji přítelkyní o něco později, ten ceremoniál běžel, takže ta hlavní místnost, kam jsme sešli, to byla ta suterénní, tak jsme se nedostali už blíže, ale stáli jsme tam na pokraji té místnosti, kde byl bar a výčep. Tam jsem se přivítal s lidmi, kteří přišli také později, většinu těch hostů jsem znal z dřívějších dob. Na takovýchto akcích se všichni sejdou a vyřeší se tam mnoho pracovních potřeb. Já jsem tam pil pivo, nebyla tam obsluha, takže jsem musel vždy dojít k tomu výčepu, tam jsem stál s tím půllitrem a diskutoval s někým a tak chodil. Mezitím moje přítelkyně Lenka, která se už znala s přítelkyní pana Ing. Ďurička, která byla v jiném stavu, tak si sedly ke stolu vlevo asi ve dvou třetinách, jakoby z té druhé strany. Já jsem tam většinu toho času nebyl, protože jsem tam takto chodil a ta děvčata ta tam seděla. Potom kolem desáté hodiny Jirka Paroubek odvezl ženu, pak se vrátil a pak jsme tam ještě šli, že Lence podepsal také tu knížku a asi v deset skončil. Lidé se začali rozcházet, já jsem se vrátil k tomu stolu, přinesl jsem si tam pivo, potkal jsem se právě na baru jak s panem Ing. Ďuričkem, tak s Václavem Kočkou mladším, kteří stáli na tom baru a pak jsme se na závěr, tak v půl jedenácté, jsme se já a pan Ďuričko přemístili za těmi děvčaty, pak si tam k nám přisedl i Václav Kočka. Já jsem ještě několikrát vstal a s někým jsem se tam bavil, pak tam vznikla taková furiantská hra, nevím kdo to vymyslel, jestli pan Václav Kočka starší nebo Ing. Ďuričko, kdo má u sebe více peněz. Pan Ing. Ďuričko někam odběhl a pak přišel a říkal, že už tady ty peníze má a ukázal je, a Václav Kočka starší řekl, že tedy vyhrál, že se nic neděje.
Pak přišel mladší Václav Kočka, já jsem ho blíže neznal, Ing. Ďuričko seděl, on se nahnul a šeptal, něco mu dal takhle, úplně skoro na ucho, jako že mu něco šeptá, já jsem to viděl na ten kousek a připadalo mi to trapné, že mu říká něco důvěrného, tak jsem se otočil na Lenku a celý ten průběh jsem neviděl, protože když zazněly ty výstřely, tak jsem se otočil a viděl jsem ho už ležet s fleky na prsou. Vůbec mě nenapadlo, že by k takovéto situaci mohlo dojít, tam jsem myslel, že je to další nějaká hra, jak bylo to hašteření, kdo má více peněz, že je to nějaký painbol, o kterém vím, že po sobě střílejí červenými barvičkami. Tak jsem proto pořád seděl, byl jsem k tomu skoro nejblíže, pak teprve, když vstávali lidi a začali na něj sahat, tak teprve jsem začal chápat, co se vlastně stalo. Takže vlastní střelbu jsem vůbec neviděl.
K dotazu předsedkyně senátu:
Kdy přišel Václav Kočka mladší, tak jak jsem řekl, já jsem ho viděl na tom baru, ale nemohl bych jistě říci, jestli to byl ten Václav Kočka mladší, protože já jsem oba dva ty syny blíže neznal, já je potkal někdy na nějakých akcích, ale nikdy jsem se s nimi individuelně nebavil. Já jsem průmyslový a finanční poradce, mám poradenskou firmu a stýkám se s ohromnou spoustou lidí, takže já si je nemůžu a ani nechci pamatovat. Spíše, že to byl on, tak si myslím z toho kontextu dalších věcí. Jako vizuelně jsem ho znal, jednou jsme seděli na dvoře Lidového domu po volbách a on tam byl a určitě jsem tam s ním mluvil. Ale vždycky jsem se bavil, seděl s panem Václavem Kočkou starším, a to už dobrých 15 let, s panem Ing. Ďuričkou se znám také 15 let, protože moje firma byla na Václavském nám. 43 deset let a tam byla firma pana Ing. Ďurička a on byl můj bytný. V roce 2001 jsme se přestěhovali na Spořilov do svého domu.
Na baru jsem se bavil s panem Kočkou a s panem Ďuričkem, dokonce pan Kočka, když jsem si tam přišel pro to pivo, tak říkal abych si s ním dal panáka, to samé udělal i Ing. Ďuričko. Takže já jsem tam vypil za ten večer tři piva, a asi ty dva panáky, oni stáli na tom baru dlouho a právě tam byl i ten jeho syn. Nevím, o čem se na baru v této společnosti bavili, protože jsem si dal toho panáka a zase jsem šel do sálu, takže nevím, jestli už tam něco probíhalo a jestli se hecovali. Já jsem si toho furiantství všiml až teprve, když jsme seděli u toho stolu, ale na tom baru, tam byl ohromný provoz, pořád tam někdo chodil, postával, tam snad ani se nemohlo souvisle mluvit a diskutovat, proto se chodilo do sálu.
Po té debatě u stolu, přišel ten muž tak za půl hodiny, byl to delší časový odstup, protože já jsem několikrát od toho stolu vstal a až potom, když on se k němu nahnul, tak jsem se obrátil k Lence a říkal jsem jí, abychom šli domů, že je jedenáct hodin, a pak nastala ta situace.
Světelné podmínky moc dobré nebyly, bylo to spíše takové barové přítmí. Osoby bylo určitě možné rozeznat. Krom toho, že ten muž se naklonil k panu Ďuričkovi a něco mu zašeptal, jsem nic dalšího neslyšel, že by proběhlo, ani jsem neviděl žádný jiný kontakt, já jsem se hned v tu chvíli otočil.
Ty výstřely následovaly vzápětí, bylo to velice krátce, výstřely byly tři a myslím, že šly rychle za sebou. Já jsem se po těch výstřelech otočil znovu doleva a teď mě upoutala ta ležící postava, takže já ani nevím, jestli tam Ing. Ďuričko ještě byl, jak tam proti mně seděl nebo ne, protože jsem se na ty výstřely otočil a koukal na to, co se mu stalo.
V tu chvíli, když jsem viděl tu ležící postavu, tak u ní nebyl nikdo další. Ten muž ležel na zádech, pamatuji si dvě takové červené skvrny, jak naskakovaly na hrudi. Pak k němu začali chodit lidi od sousedního stolu, já jsem se zvedl, až když tam byl skoro hlouček. Pan mu někdo začal sahat na krční tepnu a zkoumat jeho zdravotní stav.
Lidé, s kterými jsem seděl u stolu, tak vím, že začaly ječet, ty dvě holky. Starý Kočka mi připadal tak trošku jako apatický, pak jsme vstali a pak už tam byl takový mumraj, že už nevím, jak se kdo choval. Ty dvě holky, myslím slečnu Hanákovou a přítelkyni pana Ďuričky Lucii, křičely, ale nevím co dělaly, protože už jsem šel také k tomu hloučku a ony byly někde za mými zády. První pomoc postřelenému poskytoval muž, kterého neznám, ale byl to ten, který mu sahal na tu krční tepnu. Pana Ďuričku už jsem po té střelbě neviděl, nevím ani, kdy odešel, já jsem neviděl, že střílí.
Kdyby tam došlo k nějakému fyzickému konfliktu mezi těmi osobami, tak si myslím, že bych to asi viděl, i když teď jsem trošku pod vlivem novinových zpráv. Já si myslím, že na ten metr, kdyby došlo k nějakému fyzickému konfliktu, mohlo dojít ke slovnímu, když se k němu sehnul do toho ucha, ale to jsem neslyšel, co bylo, ale já bych si musel všimnout jako normální chlap, voják, adt., kdyby tam k něčemu takovému došlo, nic takového jsem neviděl.
I když jsem byl pootočen, tak bych to také slyšel nebo viděl, to by musel být nějaký specielní chvat, co by bylo bezhlučné, nedovedu si to představit. Já jsem žádný takový konflikt tam neviděl a otočil jsem se vzápětí, od toho šeptání to byly snad vteřiny.
Pokud jde o alkohol, tak já jsem v žádném případě nebyl opilý, pokud vím, tak Ing. Ďuričko přinesl děvčatům k tomu stolu nějakou vodku a Lenka se bavila s Lucií, že když je těhotná, tak ať to radši nepije, tak pokud vím, tak vypily možná dvě nebo kolik skleniček burčáku. Já ty dva panáky a ty tři piva, jsem z Moravy, jsem piják vína, takže to na mě vůbec nemohlo nechat žádnou stopu. Ten den jsem pil jenom to, co říkám, nic jiného, celý den jsem pracoval, proto jsme přišli i později.
Podle 21 odst. 3 písm. a) tř.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 207 - odpověď na čtvrtou otázku vrchního komisaře od shora.
K tomu svědek:
Tak to bude asi pravda, tato výpověď hned zkraje.
Ano, s tím klientem jsme vypili asi sedmičku vína dohromady ve dvou, ale pak když jsem si to upřesňoval blíž, tak jsem vypil jenom dva panáky a tři piva u toho Monarchy, podnapilý jsem se asi trošku cítil, ale nemělo to vliv na mé vnímání, já jsem zvyklý pít, já piju téměř denně to víno.
Dále se čte odpověď na pátou otázku vrchního komisaře od shora.
K tomu svědek:
Já jsem v té době nevěděl, kolik toho vypily, konkrétně moje přítelkyně Lenka, protože jsem u nich nebyl, já vím, že Lenka se v momentě, kdy se to stalo, se dívala přesně na ten incident, ale ona skutečně může vypít tak půl litru vína a pak už se jí to trošku točí, ale to jsem neviděl, to že vypila ty dvě skleničky burčáku, to mi sama poté řekla, že tu vodku nepily.
K dotazu předsedkyně senátu:
Když jsem následující den řekl, že byla trochu opilá, tak jsem vycházel z toho, že je to u ní možné, jako když něco vypije, ale to jsem se jí ještě ten druhý den nevyptával, co vypila, nijak na mě nepůsobila, to já jsem dedukoval. Já, když s ní někde jsem, tak ji trošku hlídám a říkám: „Máš třetí skleničku, končíš,“ protože když si dá čtvrtou skleničku vína, tak už by mohlo jako být zle, tam jsem ji nezarazil, říkal jsem jí v ten moment, že už půjdeme domů a to spíše, že tam bylo takovéto handrkování o ty peníze.
Nevím, kdo by ten incident mohl dobře vidět. Já vůbec nevím, jestli tam nestáli někteří lidé v tom sále, tam muselo ještě 15-20 lidí být.
Pana Ďuričky jsem si po té střelbě vůbec nevšiml. Pana Václava Kočku nejmladšího si myslím, že jsem viděl, ale nejsem si jist, ale myslím, že na tom baru byl. Pan Václav Kočka starší a pan Ďuričko s ohledem na alkohol na mě působili, že v rámci toho, co vypili, byli normální. Nevím, co vypili, já jsem na tom baru nebyl. Z jejich chování, ze způsobu mluvy, z pohybů bylo u nich všechno normální, že by tam byla nějaká větší opilost, to nebyla. Ten muž, co přišel k tomu stolu, tak to se nemohu vůbec vyjádřit, že by působil opile, přišel normálně rovně, naklonil se a já se otočil, to byly všechno vteřinové záležitosti. Já jsem si ho všiml, když k nám jako šel, tak jsem viděl, že někdo tam jde, podvědomě, protože jsem byl otočený a teď se najednou nahnul k panu Ďuričkovi.
Po tom všem, co se tam odehrálo, poskytování první pomoci atd., tak jsem se snažil uklidnit Lenku, tak jsme tam ještě chvilku byli a pak jsme vycházeli ven a to už tam byl kordon policie atd., takže si ani nepamatuji, že bych pana Ďuričku ještě viděl, to znám zase jenom z vyprávění, že ho někde na ulici dostihli, ale já jsem ho neviděl. Já jsem se pan nejvíce věnoval Mgr. Hanákové, protože ta z toho měla příšerný šok.
Senát bez dotazů.
K dotazu MSZ:
Při tom samotném incidentu s tou zbraní já jsem seděl proti obžalovanému, byl to trošku úhel. Předtím jsem se s ním u stolu bavil, bavil jsem se s ním za ten večer několikrát. U toho stolu seděl Václav Kočka starší, Lucie, Lenka, já, Ing. Ďuričko a určitě tam nějaká konverzace byla. Já jsem konverzoval, ale nejvíce s Václavem Kočkou starším, protože nás spojovalo více věcí přes tu sociální demokracii. S obžalovaným nemám žádné obchodní aktivity kromě těch do roku 2001, tzn. když byl jako můj, jako bývalý OPBH, tak jsme se stýkali zpravidla ohledně toho. Pak jsme se potkávali vždycky na těch společenských akcích, naposledy v srpnu na narozeninách Jiřího Paroubka. Na těch narozeninách měl trošku s Lucií nějaký takový konflikt, ale já jsem u toho zase nebyl, vím, že tam něco bylo a tak jsem se zvedl a šel jsem pryč. Lucie se urazila a on potom šel za ní.
Není mi známo, že by obžalovaný na takovéto akce chodil ozbrojen. Potom mi to spousta lidí, kteří se s ním znali, říkali, že vždycky chodil ozbrojený, já o tom nevím.
K dotazu JUDr. Lžičaře:
Dopis, který byl adresovaný vám, jsem také dostal, nevím, jestli ho dostala moje přítelkyně, já jsem se do něj tak začetl a připadaly mi tam až takové bizarnosti, tak jsem ho ani celý nedočetl, neboť mi to připadalo jako nesmyslné bláznovství.
V okamžiku, když jsem viděl toho člověka, jak se naklonil, tak já jsem se otočil na svou přítelkyni, to tlesknutí, ty tři rány byly po vteřinách. Já mám pocit, že jsem jí řekl jenom jednu větu a hned to začalo, bylo to ráz naráz.
K dotazu Jana Kočky:
Když jsme se spolu bavili před restaurací Monarch, tak událost, která se stala dole v restauraci, jsem vám popsal asi obdobně.
Už nevím, jakou jednou větou jsem vám to popsal. Řekl jsem samozřejmě, že třeba, když jdu do hospody, neberu si revolver, pár takových výroků jsem já řekl. Na oslavě po premiéře Dáma s kaméliemi, kde hrála Bára Batiková, jsem nebyl.
K dotazu Mgr. Veverky:
Jedna žena seděla vedle mě a druhá napravo, proti mně šikmo seděla ta Lucie a Hanáková seděla vedle mě.
Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte výpověď svědka na č. listu 206 – čtvrtý odstavec shora: Ty ženy seděly čelem ke mně……
K tomu svědek:
V době, kdy se to stalo, tak Lenka byla vedle mě a Lucie byla tady (ukazuje šikmo před sebe), ale byl jsem otočený, ne proti mně, kdybych se díval rovně. Já to myslím v okamžiku, kdy se to stalo, tak jsem to popisoval tak, jako když se ten inkriminovaný okamžik stal.
To rozestavění osob kolem toho stolu, to se měnilo, já jsem vstal a přicházel, přišel tam Václav Kočka starší, takže ty místa se tam měnily, to nebylo stálé obsazení, já mluvím v době toho incidentu, asi takhle jsem to při té rekonstrukci vykládal, když jsem byl otočen, tak jsem je obě dvě měl ve svém zorném pohledu, ale to znamená, že jsem se vyjádřil špatně, proti mně. Ano, byly obličeji proti mně, ale já jsem se takhle otočil. V okamžiku výstřelu, který jsem uslyšel, v mém zorném poli.
Krom těchto dvou žen nebyl v mém zorném poli ještě někdo jiný, v době výstřelu právě tyto dvě ženy. Já jsem se hlavně bavil s Lenkou, která seděla vedle mě, tu Lucii jsem ani nevnímal. Je to obtížné to dát dohromady, protože se tam skutečně to sezení měnilo každou chvilkou, protože se vstalo, někdo přišel, sedl si tam atd.
Jestli jsem říkal, že nejlépe to mohl vidět pan Václav Kočka starší, který se na ně díval, tak to asi tak bylo, teď už si to nevybavuju. Po té době si vybavuji jedině tu situaci, že jsem se otočil na tu slečnu Hanákovou a já nevím, jestli se pan Kočka díval, já si myslím, že když on tam seděl, kdy mu přicházel syn, že se na to asi díval. To jsem si asi vydedukoval.
Před tím incidentem jsem zaregistroval odchod pana Ďurička na delší dobu od toho stolu, odběhl a přišel a řekl, že si šel někde vypůjčit ty eura, aby tím vyhrál ten spor. Nevím, jestli řekl přesně vypůjčit, ale přinesl peníze a ukazoval mi svazek ohnutých bankovek, tuším eur.
Já jsem si myslel, že mu poškozený Kočka mladší šeptá něco důvěrného, proto jsem se otočil a začal konverzovat s Lenkou, že bychom měli jít, ale šepot jsem neslyšel, já jsem viděl jenom ten náklon k tomu uchu, tak jsem to z toho vydedukoval, že mu něco šeptá.
V době toho náklonu ruce pana poškozeného viseli normálně podél těla. Neviděl jsem nic takového, že by na něj sahal, nebo jsem to nezaregistroval, protože jsem se otočil.
Větu o tom, že někdo nemá být na někoho drzý, nebo že někdo nemá někoho urážet, jsem nezaslechl.
Na tom místě jsem neviděl žádnou sekretářku někoho z činitelů strany sociálně demokratické, která by se bavila s panem Kočkou mladším, nebo jsem to nevnímal.
Neřeknu vám, zda na těch pláncích při ohledání místa činu byly ty stoly včetně toho stolu, u kterého jsem seděl, byly nějakým způsobem posunuty, nebyly rovnoběžně se zdí, nevzpomenu si, zda byly v této pozici i v době před tou střelbou. Nedokážu si vzpomenout, zda byly ty stoly srovnány.
Nesděloval jsem tisku, že pan obž. Ďuričko měl problémy s drogami, ale říkali mi to někteří známí pana Ďuričky, až posléze. Nemohu diskriminovat ten zdroj, ale byl to spolupracovník pana Ďuričky. Vyjádřil se v tom smyslu, že Ďuričko byl kokainista, ale bez jeho souhlasu bych ten zdroj nerad říkal.
K dotazu JUDr. Červenky:
Po té, kdy přišel pan Kočka mladší a já jsem se odvrátil, nezaslechl jsem žádnou komunikaci mezi panem Ďuričkem a jeho přítelkyní slečnou Staňkovou. Nevšiml jsem si, že by Lucie Staňková se snažila bránit panu Ďuričkovi v nějakém jednání.
Když jsem byl odvrácen, nezaregistroval jsem nic takového, že by se pan Kočka nejstarší při zvuku té střelby nějak hýbal, že by se něco snažil dělat, v ten první okamžik ne. Mně to spíše připadalo, že byl jako trochu konsternován a pak už jsem se zabýval Lenkou.
K dotazu obž. Ďuričky:
Znám vás jako společenského člověka. Nedovedu si vysvětlit, co se stalo.
Svědek:
Mě jediné, co to vysvětluje, je ta informace, že byl nadrogován. Navštívil mě jeden jeho bývalý spolupracovník a ten mi toto řekl, já nemám zkušenost ohledně drog. A tím jsem si to jedině dokázal vysvětlit, že šlo o jakýsi psychický stav.
K dotazu obž. Ďuričky:
Když zazněly výstřely, já jsem tě neviděl, už jsem viděl jen tu postavu, já jsem tebe vůbec nevnímal. Kde byla tvoje přítelkyně, to už nevím.
Že se pistole zasekla, to vím od policistů. Jen mě zatrnulo, že kdyby tam bylo 8 nábojů, tak mohl střílet dál. To mně řekli hned ten druhý den v té Kongresovce, když nás zavolali k těm výslechům.
Nikdy jsem neřekl, že jsi střílel upravené střely, ani nevím, co to je. Žádný článek o této věci jsem nikdy neautorizoval v novinách.
Neřekl jsem, že kdyby se nezasekl ten náboj, že by si střílel dál, to jsem si jenom domýšlel, možná jsem to mezi přáteli řekl, co by bylo, kdyby se nezasekl. Novinářům jsem nic takového neřekl.
Nerozebírali jsme s Lenkou Hanákovou, co se ten večer stalo. Já jsem jí řekl, ať se absolutně zbaví následných informací z tisku, popř. od lidí nebo různých takových prapodivných spekulativních teorií, kterých jsme vyslechli desítky a desítky až do politického ražení, úkladné vraždy atd., řekl jsem jí, ať říká jenom to, co viděla. Spolu jsme nerozebírali to, co se tam stalo.
Neřekl jsem nikomu, že jste se hádali o milion korun a neviděl jsem milion korun na stole.
Já nevím, kdo si vymyslel milion korun, ty jsi přece pak řekl, kolik ty máš a Václav Kočka starší ti řekl: „Tak si vyhrál,“ a tím to skončilo. Já jsem neviděl, kolik měl pan Kočka starší, já jsem viděl jenom to, co si mě ukazoval ty, ten balíček eur.
Doutník jsme kouřili, já jsem měl doutník.
Na záběrech TV NOVA jsem si všiml včera večer, že pan Šlajer mi nabízí a podává doutník, tudíž nemá vůbec představu a přehled o ději, tzn. že jeho výpověď není pravdivá, že byl ten den v opilém stavu, výpověď je nevěrohodná.
Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se přehrává videozáznam z rekonstrukce provedené se svědkem Šlajerem, a to v jeho přítomnosti.
Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se čte protokol o provedení rekonstrukce na č.listu 230-231a 239-241 a fotodokumentace na č.listu 269-271– foto č. 83-89.
Obž. Ďuričko:
Myslím si, že pan svědek si pamatuje příběh do té doby, než se naklonil Václav ke mně a chtěl bych se zeptat pana svědka, když se ke mně naklonil, co jsem dělal já a kam jsem se díval já?
Svědek:
Já jsem měl pocit, že ho posloucháš a vzápětí jsem se otočil.
Obž. Ďuričko,
Ty stoly byly posunuty zřejmě až v období kvůli záchraně pana Václava Kočky, tzn. že pan svědek si pamatuje děj, až když byla provedena, od jeho otočení těla.
Svědek svědečné neúčtuje.
—————