Pavel Hercík

06.05.2026 15:15

 

Přistoupeno k výslechu svědka Pavel H e r c í k , gen. na č.listu 167, totožnost ověřena dle OP, který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:

Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat.

 

V době, kdy se tato událost stala, tak já jsem byl ve vinném boxu, pracuji tam jako sommeliér, tzn. znalec vín. Byl jsem ve vinném zavřeném boxu, dělal jsem si zrovna objednávku vín na druhý den, to bylo někdy před jedenáctou hodinou. Vyšel jsem ven, přičemž moje kolegyně Markéta přiběhla, kolik je číslo na policii nebo na zdravotníky, takže jsem jí řekl číslo na zdravotníky a já sám jsem začal volat linku 112 s tím, že mi bylo řečeno, že údajně někdo střílel a že někoho postřelili, takže jsem zavolal tuhle zprávu na 112, tam se mě zeptali co se stalo, já jsem říkal, že bohužel nevím, ale zřejmě že se tam stala tahle událost. Pak jsem dostal takový nápad zavřít, zamknout restauraci, přičemž jsem od toho upustil, protože tam panovalo nebezpečí, že by se mohlo střílet dál, aby jsme mu

otevřeli tomu člověku, tak jsem se rozhodl, že budu nějakým způsobem monitorovat, kdo z té spodní části bude odcházet. Odešel jeden pán, sednul do taxíku, odjel, ten mě nějak nezaujal, ale začal po schodech stoupat pán, který měl pod nosem krev, což mě zaujalo, pán šel ven, nejevil nějaké známky opilosti, hlavně jsem si toho nějak nevšímal, spíše mě zaujala ta krev, tak jsem za ním vyšel ven, přičemž on otevřel dveře z restaurace, šel doleva, já jsem za ním šel, abych zjistil, kam jde nebo do jakého auta sedá, šel doleva na ulici, já jsem za ním vyšel ven, přičemž ten dotyčný se za mnou otočil, viděl, že za ním jdu, tak přidal, dal se do klusu, já jsem se za ním také rozeběhl, už nevím proč a najednou za vteřinu, dvě, tři za mnou vyběhl kamarád kolega Andrej a ten na mě zakřičel, abych ho chytil: „Chyť ho, on střílel.“ Tak jsem se za ním rozeběhl a skočil jsem mu na záda a povalil jsem ho na zem.

Potom, jak jsem ho držel, tak pán si sáhnul na kapsu, nevím, jestli se uhodil, tak jsem mu chytil ruce, aby mi neublížil, pak přišel mi pomoct ten můj kamarád, který byl hned za mnou a jelikož tam máme naproti noční bar s vyhazovačem, tak nám přišel ještě za chvilku pomoct ještě vyhazovač a toho pána jsme zadrželi až do příjezdu policie.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Střelbu jsem ani neviděl ani neslyšel.

Ten pán, co odcházel s tou skvrnou krve, to byl s určitostí ten, kterého jsme venku zadrželi, stoprocentně to byl on.

Když jsem pozoroval, kdo vychází, tak jsem mu viděl stále do obličeje a když vidím tu restauraci, která je de facto rozdělena na tři části, bar, příchozí schody z té spodní části, pak je kus vinotéky, display, ty lahve, pak je třetí část a ta třetí část je ta restaurace samo o sobě, židle, stoly a východ, tak já jsem byl, jelikož jsem se vracel z té vchodové části od toho prvního pána, co odcházel, tak jsem byl někde v té první třetině u vchodu, míjel jsem tu vinotéku a viděl jsem toho pána stoupajícího po schodech a pak mě takhle míjel metr ode mně. 

Takže mezi tím místem, kde se stala ta událost a tím, kde se údajně střílelo, tak tam jsem já vůbec neviděl, to je horní část, to je nemožné tam vidět, já jsem viděl příchozí z části ze schodů ze spodní části a nemám možnost vidět, co je dole, vůbec.

Co mě ta Markéta na to upozornila, že se střílelo, a já potkal toho člověka, tak to byla asi minuta, bylo to velmi krátce, nebyl tam žádný delší časový odstup, řádově minuta, dvě, zvednu telefon, volám, hovořím s operátorkou, vracím se, pán odchází, mohlo to být minuta třicet, dvě minuty.

To, co jsem viděl na tom muži pod nosem, bylo to červené, jsem si jistý, že to byla krev.

Než jsem na něj skočil, tak ten pán byl přede mnou 10 -20 metrů v tu chvilku, když jsem vlastně už běžel, on se začal otáčet, možná malinko zpomalil, jak já jsem běžel, tak jsem na něj skočil a skočil jsem na něj ve chvíli, kdy on se de facto ohlížel na mne na člověka, který za ním běží, skočil jsem mu na záda, objal jsem ho kolem krku a spadli jsme vlastně na něj, on dal před sebe možná ruce, nevím, prostě padal jsem na něj, on spadl na břicho, možná na levou ruku, už si to nepamatuji.

Nemyslím si, že by se udeřil hlavou o zem, nevím to určitě. Měl jsem ho pod rukou, nevím, nedržel si hlavu, nevím. Spadl na přední část těla, možná částečně levou, s určitostí ale nemůžu říct, jestli to bylo na záda, na hýždě. Když jsem na něj skákal, tak byl otočený bokem, ale skákal jsem mu na záda a spadli jsme spolu a držel jsem mu krk, záda měl pořád ke mně. Já jsem spadl na něj a spadl jsem mu na záda.

Poté, co jsme se zvedli z té země, tak měl pouze tu krev pod nosem, ničeho jiného jsem si nevšiml. Ten pán říkal: „Nechte mě, já jsem se bránil.“ Já jsem odvětil: „Jestli jste se bránil, tak se nemáte čeho bát.“ Ale nepustil jsem ho. Já jsem tam byl ještě minutu, dvě, drželi jsme ho a než přijela policie, ta zásahová jednotka, tak ho držel ten vyhazovač z protějšího baru. Já jsem odešel zpátky do restaurace, převlékl jsem se a pak jsem odešel, ale to už tam byla zásahová jednotka. Vlastně já jsem šel dovnitř, pak přijeli zdravotníci a já jsem se šel převléknout z pracovního, šel jsem domu, proto jsem se šel převléknout.

Krvácení z toho nosu mi přišlo, že je to ne zaschlé, ale přišlo mi, že mu z toho crčí krev, měl jsem z toho pocit, že si to setřel a natekla mu tam znovu krev, ale bylo to napůl zaschlé, za mé přítomnosti si neutíral tu krev. Krvácelo to, ale ne jako když se zrovna praštím do nosu, že by mi takhle crčela z nosu krev, ale byla to čerstvá krev.

Při tom zadržování toho člověka, krom držení za ruce, nedošlo z mé strany nebo někoho jiného z těch lidí k žádné inzultaci. On byl potom více méně submisivní: „Nechte mě, já chci pryč, já jsem se bránil,“ ne že by se vytrhoval, ale byl spíše jako odevzdaný, protože tam byla spousta lidí kolem.

Nepůsobil evidentně hodně opile, šel rovně, nebyla to věc, které bych si všimnul.

 

Senát bez dotazů.

 

K dotazu MSZ:

Já jsem zaměstnanec restaurace.

 

Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 170 – Jak jsme leželi, tak ten muž mi říká …. „nechte mě nebo pusťte mě.“

K tomu svědek:

Já jsem to v protokole určitě zmínil o tom bránění se. Jsem si stoprocentně jist, že ten pán mi říkal: „Pusťte mě, pusťte mě, já jsem se bránil,“ a já jsem mu na to odvětil, jestli jste se bránil, tak se nemáte čeho bát. A to tam možná bude.

Jestli ten vyhazovač viděl toho muže spadnout, tak to je jeho výpověď.

Já trvám na tom, že jsem mu skočil na záda.

 

K dotazu JUDr. Lžičaře:

Jméno Markéta, které jsem říkal v přípravném řízení, byla to slečna s blonďatými vlasy, staženými do copu, je moje bývalá spolupracovnice, která přiběhla nahoru, ten večer tam dělala tuším servírku, ale nevím určitě, pracovala tam dole jako servírka. Byla tam ještě i jiná číšnice, byla to přítelkyně Andreje, nevzpomenu si na její křestní jméno. Jsou to dvě odlišné osoby, Markétu znám, Markéta není přítelkyně Andreje.

Přiběhla nahoru a ptala se mě, kolik je číslo na záchranku a já jsem jí ho dal a ona zřejmě volala, já jsem volal na linku 112.

Předtím jsem ty výstřely neslyšel. Od ní jsem se dozvěděl, že se dole střílelo.

 

Mgr. Veverka:

Chtěl bych jen upozornit soud a paní zástupkyni, že tam ten rozpor není, na té třetí straně protokolu je uvedeno, že svědek říkal, že společně s tím mužem vstali a on říkal, že se pouze bránil, a on mu řekl, že pokud se bránil nemá se čeho bát.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Když jsem poprvé míjel toho člověka s krevní skvrnou, tak to bylo někde u vinotéky, tzn. uprostřed restaurace. Nebylo to v té místnosti, kde se ta záležitost stala, bylo to v horní části restaurace, ne v suterénu, ale v přízemí, bylo to v polovině na cestě mezi vchodem do restaurace a mezi schody, které vedou dolů do spodní části. Já jsem ho viděl, jak více méně vystupuje z těch schodů, ale míjel jsem ho uprostřed u té vinotéky. Prvně jsem ho spatřil na těch schodech, že vystupuje vzhůru.

Já jsem si nevšiml, že byl měl nějaké problémy vyjít ty schody, nebo že by vrávoral, nevšiml jsem si žádné evidentní opilosti. Pán prošel kolem mě, já jsem si ho nevšiml proto, že by byl opilý, všiml jsem si ho kvůli té skvrně.

To, co jsem vypovídal v přípravném řízení ohledně průběhu toho pádu, tak to byla jistota, to jsem si byl jist, byl jsem slyšen dva dny po té události.

Ve chvíli, když jsem toho pána povalil, tak smýknul rukou někam před sebe ke kapse, tak jsem ho za tu ruku chytil a tak se zřejmě nějakým způsobem vzpouzel, pak jsme ho postavili a chtěl stále odejít, ale ne nějak jako násilně, ale chtěl odejít, byl neustále na odchodu, říkal: „Pusťte mě, pusťte mě.“

Já jsem tam zůstal minutu, po tom, co přišel ten vyhazovač, 30 sekund, viděl jsem vlastně, jak tam přijela ta zásahová jednotka, tak toho pána zatkli, možná to byli dvě minuty, pak jsem se sebral a šel jsem dovnitř.

Před tou restaurací jsem nezaznamenal žádné výhrůžky z jedné nebo z druhé strany. 

 

K dotazu JUDr. Červenky:

Pokud jiný svědek uvádí, že panu Ďuričkovi začala krev téct až poté, když jsme jej zadrželi, že do té doby vypadal zcela normálně, tak k tomu mohu říct, že já jsem si toho pána všiml právě proto, že měl pod nosem krev, v té restauraci u vinotéky.

 

Obž. dle § 214 tr.řádu bez dotazů a připomínek.


Svědek svědečné neúčtuje.

—————

Zpět