Michal Erben
06.05.2026 15:19
Přistoupeno k výslechu svědka Michal E r b e n , gen. na č.listu 149, totožnost ověřena dle OP , který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:
Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat.
Jsem spolumajitel restaurace Monarch, kde byl křest knihy pana Paroubka. Na té akci jsem nebyl, dorazil jsem asi kolem desáté hodiny. V té místnosti, kde se to stalo jsem vůbec nebyl, takže nevím, co se tam dělo. Přišel jsem do té místnosti až po střelbě, až po tom výstřelu. Pana Ďurička znám podle vidění, byl to host restaurace, oba dva pana Kočky jsem v životě neviděl.
K dotazu předsedkyně senátu:
Do restaurace jsem dorazil, myslím, kolem půl jedenácté, že akce skončila ve 21.30 hodin, to vím z doslechu personálu, já jsem tam skutečně dorazil až poté, když akce byla ukončena, zbylo tam de facto jen pár hostů.
Přivolal mě personál, jelikož jsem zaslechnul nějaké jakoby rány a přišel jsem tam, podíval se, co se stalo a snažil jsem se řešit tu situaci. Viděl jsem ještě, jak pan Kočka žil a snažil jsem se mu dávat první pomoc a následně jsme se snažili zajistit pana Ďurička.
Když jsem přišel do té místnosti, tak už si nepamatuji, jak to tam bylo uspořádané, ale vím, že pan Kočka ještě žil, chroptěl a pak tam byli ještě nějací další lidé a velký chaos. Kdo tam byl a co přesně dělal, to si přesně nepamatuji. Já jsem tam přišel na základě toho zavolání, podíval jsem se, první co bylo, tak byla první pomoc panu Kočkovi a následně s personálem jsme nějak zajišťovali pana Ďurička, honili jsme ho po ulici, neboť personál mě upozornil, že on vystřelil. Personál na něj ukázal, resp. ukázal na člověka, který v ten okamžik procházel kolem mě. V ten okamžik já jsem ho vůbec nepoznal. Procházel kolem mě, jak se láme do vstupu do té místnosti, co se to stalo.
Předtím jsem si ho nevšiml, ve chvíli kdy on míjel mě, tak mě bylo řečeno, že je to on, tak v ten okamžik jsme se za ním vydali. Viděl jsem ho lehce zezadu, tzn. že jsem se otáčel. Do obličeje jsem mu neviděl, když odcházel.
Pronásledovali jsme ho ještě s jedním číšníkem, sommeliérem panem Hercíkem a myslím, že vyběhl i kuchař. Nebylo to nějaké velké pronásledování, on více méně moc neutíkal a u pekárny, která je na rohu, jsme ho záhy zachytili a snažili jsme se ho dostat zpět do restaurace a zavolat policii. Zachytili jsme ho, nebylo to nějaké praní, bylo to více méně jakoby samo, nějak jsme ho zastavili, ale nebylo to razantní, všichni jsme stáli, akorát jsme ho obkročili a poprosilo ho, aby šel a počkal, než přijede policie.
Při tomto zastavení určitě nebyl nikdo na zemi. Nikdo nebyl zraněn. Na panu Ďuričkovi jsem si nevšiml žádného zranění, akorát když ho odváželi, tak jsem viděl, že nějaké zranění má, ale v ten okamžik jsem si ničeho nevšimnul. Čekal jsem s ním do příjezdu policie, tu jsem dokonce volal. Volal jsem po zadržení policii a první jsme volali záchrannou službu, pak následně po 15 minutách jsme volali policii. Policie přijela rychle, přiběhl tam nějaký zásahový tým nebo nějaký člověk v civilu, který to okamžitě zajišťoval tyhle věci, bylo to v horizontu minut. Nějakou tu minutu jsem tam s ním stál, já jsem pak odešel, já jsem s ním o ničem nemluvil. Při příjezdu policie jsem u něho nebyl. Když jsem ho zadržel, tak jsem tam na tom místě setrval tak minutu, dvě.
Pan Ďuričko ve vztahu k ovlivnění alkoholem se mi jevil jako opilý, jinak k psychickému stavu nedokážu nic říci. Že byl opilý, jsem usoudil z toho, že byl takový malátný, tak nějak jak vám připadá opilý člověk, ale nedokážu říci, kolik měl promile, přišel mi jako opilý člověk. Komunikace byla horší, ale vzhledem k tomu, že moc nekomunikoval, tak to nedokážu říci, chodil ta nějak, nepadal na zem, ale jakoby nebyl schopný jít moc rovně.
Když jsem se vrátil do té restaurace, tak ti lidé už potom vycházeli postupně nahoru, takže já jsem v té místnosti potom už nebyl. S panem Kočkou starším jsem se setkal, v ten okamžik moc nekomunikoval, byl totálně zděšený a zlomený člověk, ale nedokážu říci, jestli byl opilý, nepoznal jsem to na něm.
První pomoc postřelenému jsem poskytoval já a pak pan provozní Pobyš. První pomoc mu také poskytoval personál.
Nevím, s kým tam byl pan Ďuričko, popř. kdo k němu patřil, protože jsem v té místnosti nebyl. Pak následně tam byla nějaká paní, ale já jsem ty lidi neznal, takže vám nedokáži říci, kdo ke komu patřil.
Výstřely jsem slyšel, byly tři a pak myslím, že spadla nějaká láhev nebo sklo a musím říci, že to sklo byla silnější rána než ty výstřely. Když jsem pak přišel do té místnosti, tak vím, že tam nějaké sklo spadlo, nebyl jsem u toho, ale slyšel jsem to. Výstřely byly tři, ale jak šly za sebou v jakém časovém odstupu, to vám nedokážu říci, protože já jsem to vůbec nepochopil, že jsou to výstřely, já jsem slyšel jenom tupé rány a myslel jsem, že tam jenom něco spadlo.
Senát bez dotazů.
K dotazu MSZ:
Když jsem pronásledoval obžalovaného na ulici, tak ten sommeliér, myslím, běžel přede mnou. Byla tma, viděl jsem na něj normálně. Neviděl jsem, že by pan sommeliér skočil obžalovanému na záda a srazil jej k zemi.
Myslím, že tam přiběhl na pomoc ještě nějaký vyhazovač od vedle, tzn. od Tretters baru, ve chvíli, když už byl zadržený, tzn. ve chvíli, než přijela policie.
Nevím, jestli ten můj kolega se znal nějak blíže s obžalovaným.
K dotazu JUDr. Lžičaře:
V okamžik zastavení pana Ďuričky jsme tam byli asi tak čtyři.
K dotazu Mgr. Veverky:
Pana obžalovaného jsem neviděl na místě něco pít, pokud jsem hovořil o jeho opilosti tak jsem to usuzoval jen z té malátnosti. Jméno provozního je Luboš Pobyš, ale už tam nepracuje. U poskytnutí první pomoci byl také. Myslím, že v době výstřelu určitě v té místnosti nebyl, protože přicházel se mnou.
JUDr. Červenka bez dotazů.
K dotazu obž. Ďuričky:
V ten okamžik, kdy se to stalo, tak z personálu tam byl ještě Andrej Madaras, slečna Fučíková a provozní, nikdo jiný.
Svědek svědečné neúčtuje.
—————