Martin Vlasta

07.05.2026 08:58

 

sp. zn. 46 T 1/2009

                                                                                                       

                                  Protokol o hlavním líčení

(pořízen autentický zvukový záznam)

 

Městský soud v Praze       dne 9.4.2009     v  09.15 hodin

 

Trestní věc proti : Ing. Bohumír Ďuričko

Pro trestný čin vraždy podle   § 219 odst. 1 tr.zák.

 

Přítomni:

 

Předsedkyně senátu:         JUDr. Eva Brázdilová

 

Přísedící:                      Jan Rudolf

                                     Martin Záruba

 

Protokolující úřednice:         Maria Horová

 

Státní zástupce: Mgr. Jana Kadeřábková

                                     

Obhájci:                        JUDr. Jan Červenka – osobně

                     

                                        Mgr. Vojtěch Veverka – osobně

 

Obžalovaný:                  Ing. Bohumír Ďuričko – osobně, předveden eskortou

 

Zmocněnec poškozených: JUDr. Josef Lžičař – osobně

Zástupce poškozených Jan Kočka, totožnost ověřena dle OP

 

 

Pokračováno v přerušeném hlavním líčení ze dne 8.4.2009.

 

Na žádost obžalovaného je mu dán prostor ke krátkému prohlášení.

 

Dneska ráno jsem slyšel vyjádření pana JUDr. Lžičaře v radiožurnálu alias spasitele nebo mesiáše ve věci při výpovědi při hlavním líčení. Vyjádřil se k tomu, jak jsem měnil výpovědi, lživě manipuloval s názory široké veřejnosti a lhal. Rád bych tuto věc dal na správnou míru. Ano, změnil jsem výpověď pane doktore, pane mesiáši, spasiteli, ano změnil jsem výpověď a chtěl jsem ji změnit již 22.ledna, protože i hlupák si musel všimnout, že když jsem vypovídal, tak jsem vypovídal naprosto scénář, který jsem si ve své hlavě vymyslel. Vypovídal jsem, že jsem viděl člověka s velkými svaly, který se na mě řítí v bílé košili.

 

Žádám, aby v této souvislosti byl vyslechnut vyšetřovatel kpt. Hrdlička.

 

 

Přistoupeno k výslechu svědka  Martin V l a s t a , gen. na č.listu 211, totožnost ověřena dle OP, který po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:

Poučení jsem porozuměl a nevyužívám svého práva nevypovídat.

 

Byl jsem jako jeden z hostů toho večera. Tak jako všichni ostatní jsme se tam potkali a samozřejmě jsme se zdravili. Já sám jsem seděl nejprve s panem Kočkou starším. Všechny tři jmenované osoby samozřejmě znám, a to velmi dobře. Václav Kočka mladší byl můj osobní přítel a je velice těžké o tom hovořit, protože každá vzpomínka na Vaška je nesmírně bolestivá.

 

K dotazu předsedkyně senátu:

Samozřejmě, že jsem se potkal a pozdravil s panem Ďuričkou, nic zvláštního jsme si neřekli,  byla to vyloženě  společenská konverzace běžného charakteru bez nějakých konkrétních věcí, pak jsem se samozřejmě bavil s Vaškem Kočkou mladším, naprosto také společensky, neformálně, pak jsem se bavil s panem Kočkou starším, který seděl u mě u stolu a nevyhledával příliš společnosti pana Ďuričky.

Pan Ďuričko spíše kontaktoval  osoby sám v té místnosti a snažil se navázat kontakt tak, aby z nějakého důvodu pro něj možná prospěchu nebo zjištění nějakého lepšího známého získal nějaký profit do budoucna z toho kontaktu. 

To jsem usoudil z jeho chování, hovoru o věci, o kterých hovořil, sejdeme se, budeme hovořit, uděláme obchod atd. Pan Ďuričko spíš vyhledával tyhle kontakty a získával je pro své osobní potřeby.

Co se týká těch  věcí, jestli došlo k nějakému náznaku, že by tam bylo nějaké konfliktní chování, nic takového tam nebylo, byla tam naprosto uvolněná atmosféra v přátelském duchu, všichni se k sobě chovali velice hezky a korektně. Pak jsem postřehl, že pan Ďuričko něco objednává u baru, protože já sám jsem si došel pro colu, tehdy jsem bral antibiotika a nemohl jsem skoro požívat žádné alkoholické nápoje. Je pravdou, že Václav Kočka mladší mě pozval na skleničku whisky s colou a tu jsem popíjel celý večer. Ten postřeh co jsem měl u baru, tak pan Ďuričko neustále ho kontaktoval svými dotazy, otázkami. Mrzí mě, že pan Duričko hovoří o tom, že tam byl s nějakou mladou slečnou, které dělal společnost, nic takového nebylo, místnost byla plná lidí a pohybovali se tam jak muži, tak ženy a pan Václav Kočka mladší rozhodně si z té společnosti nevybral jednu osobu a v tomto případě ženu, které by se věnoval zvlášť.

Na baru jsem byl u toho, když pan Ďuričko mluvil s panem Václavem Kočkou mladším, kde jsem viděl, že se chtějí pozvat na panáka, nebylo nic, co by nasvědčovalo tomu, že ty dva lidé se hádají, tak jsem tomu nevěnoval pozornost a nechtěl jsem u toho být a znovu jsem ho požádal, aby si šel sednout ke mně dozadu, kde byl větší klid.  Já jsem seděl a povídal s lidmi, ten večer už končil a obsluha uklízela ten raut, rauty byly na velkém stříbrném tácu, tak najednou byly tři rány, já jsem si myslel, že obsluze spadnul ten tác na zem, tak to vypadalo, jako když spadne tác a ještě se na zemi zakolébá dvakrát. Nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. Pak přiběhl číšník a říkal mi: „Leží tam ten váš.“ Já jsem tomu nerozuměl, pak jsem si uvědomil, že tam byli i nějací starší lidé z mého okolí a myslel jsem si, že se někomu z nich udělalo nevolno, nebo panu Kočkovi staršímu. Tak jsem běžel vedle do té místnosti a už jsem slyšel ten jekot těch žen, které tam byly, a křičely: „On ho zabil, on je vrah, on ho zavraždil.“ Viděl jsem Vašíka, jak tam leží na zemi a je celý od krve a má v sobě kulky. Tělo leželo bezvládně, když jsem viděl, že má modrý vyplazený jazyk, tak jsem pochopil, že je konec.

Ta jedna z dam říkala, že to udělal ten šedivák, pan Ďuričko tehdy měl šedivé vlasy. Uvědomil jsem si, co se stalo, protože chvilku předtím jsem viděl pana Ďuričku, který šel kousek ode mě po schodech nahoru, to už bylo po těch střelách. Nepochopil jsem proč jde pryč, nahoru, protože toalety byly dole a šel bez partnerky, která byla v té době těhotná. Pana Ďuričku znám dostatečně dlouho na to, abych poznal, že je opilý, a takto pak Ďuričko opilý nevypadá. Myslel jsem si, že jde do sebe, že jako budoucí otec se začal chovat normálně.

Je pravda, že pan Ďuričko popíjel alkohol víc než bylo zdrávo, pil často a já jsem ho navštěvoval v jeho kanceláři a bylo naprosto běžné, že měl před sebou skleničku s alkoholem i v dopoledních hodinách. Tak jsem měl radost, že se už konečně dal dohromady.

Viděl jsem jasně jeho obličej, byl naprosto spokojený, krok měl v pořádku a určitě vím, stoprocentně, a říkám to před vámi, jak jste mě poučila a taky před bohem a před Vašíkem, že pan Ďuričko neměl vůbec žádnou známku jakéhokoli poškození obličeje. Obličej byl naprosto v pořádku.

Když jsme pochopili, co se stalo, tak jsem se rozhodl, že musím pana Ďuričku chytit, takže jsem vyběhl ven z restaurace, běžel jsem vlevo a to už proti mně šel mladý člověk a vedl pana Ďuričku. Do toho přišel policista a pana Ďuričku zajistil. To už jsem od  něj byl blíže, než jsem si mohl dovolit, a to už pan Ďuričko měl poškozený obličej, měl skvrnu krve nad horním rtem.

Když jsem viděl, že pan Ďuričko je zajištěný, tak jsem se vracel za panem Kočkou starším, a pan Kočka vyšel proti mně a postřehl, že tam stojí pan Ďuričko. Pan Kočka bez jakýchkoli výhrůžek a agresivního chování přistoupil k panu Ďuričkovi a ptal se ho zoufale se slzami v očích a s bezmocí, proč to udělal, proč zastřelil syna: „Proč jsi to udělal?“ Pan Ďuričko se na něj podívá a se vší možnou svoji arogancí, kterou patrně dokáže, panu Kočkovi říkal: „Co ti je do mě, nech mě bejt, mě to nezajímá.“ Já jsem pak vzal pana Kočku a říkal jsem mu, ať ho nechá být a neptá se ho, proč to udělal.

 

Střelbu jsem neviděl a v té místnosti jsem nebyl. Já jsem seděl vzadu, je to rozdělené asi do třech hlavních částí a já jsem byl v té poslední, tzn. u schodiště, kde jsem viděl odcházet a přicházet každého, kdo ten večer tam byl. Když jsem přišel do té místnosti, kde pan Kočka mladší ležel na zemi, tak tam byla obsluha, určitě tam byl pan Šlajer se svojí přítelkyní, přítelkyně pana Ďuričky. Určitě měl každý snahu pomoci Vaškovi, snažili se ho oživovat, zastavovat krvácení. Konkrétně, co kdo z těch osobě dělal, to si nejsem úplně jistý. 

Paní Staňková, přítelkyně pana Ďurička, mi nepřišla, že by byla opilá. Určitě ti lidé nebyli opilí, aby nevěděli o sobě. Byli v lepší náladě, bavili se, žádný extrém jsem tam nepozoroval.

Věděl jsem, že pan Ďuričko je lovec, dokonce já jsem s ním byl asi dvakrát na lovu a to jsou úplně jiné druhy zbraní, že by při sobě normálně v běžném životě nosil zbraň, to si neuvědomuji, že bych takovouto okolnost znal.

 

 

Senát bez dotazů.

 

K dotazu MSZ:

Když jsem vyběhl ven a viděl jsem, že už někdo vede zpět obžalovaného a že

byl zadržen, tak s ním byl pouze jeden člověk a pak si ho převzal policista, a když jsem viděl, že mu teče ta krev, tak jsem se dotazoval a někdo říkal, že mu jí někdo natáhl, protože utíkal, ale nevím, jestli to byla ochranka z vedlejšího podniku. Nevím, kdo mi to říkal, na tom chodníku bylo poměrně dost lidí a byli tam svědci, kteří byli dříve na tom chodníku a neměli s tím podnikem nic společného, a říkali, že mu ji natáhl, protože se domnívali, že utíká bez placení.

 

V těchto horních prostorách jsem si nevšiml, kde byla přítelkyně pana Ďuričky, já jsem byl s panem Kočkou starším. Možná, když vycházela nebo snažila se dostat ven z podniku.  

 

 

JUDr. Lžičař bez dotazů.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

Předtím na večírku, než se to stalo, jsem s panem Ďuričkou mluvil. V rámci těch debat, které jsem s panem Ďuričkou vedl, nevím o tom, že by se se mnou   nějakým způsobem bavil o panu Kočkovi mladším.

 

Když jsem slyšel ty rány a potkal pana Ing. Ďurička, tak jsem samozřejmě netušil, že by někdo mohl střílet.

Když jsem potkal pana Ing. Ďurička, tak přišel z té místnosti, kde předtím seděl, nebo stál u baru. Nesledoval jsem, kam šel, šel po schodech a neviděl jsem, že by spadl, jsem si 100% jist, že na těch schodech neupadl.

 

Když jsem byl vyslechnut až 17.prosince na protokol o výslechu, nevytěžovala mě policie jako svědka té události na místě v té restauraci. Ke svědecké výpovědi na policii jsem se přihlásil sám po návratu do ČR. Nebyl jsem v ČR dva měsíce. Událost se stala 9.října večer, ČR jsem opustil 2 dny po události, protože jsem dostal nejen signály, ale i zcela konkrétní ataky jsem měl od novinářů a médií a samozřejmě mi přátelé řekli, že jsem ohrožený na životě a já jsem musel opustit ČR včetně celé mé rodiny, tzn. volal jsem do ZŠ, do gymnázia mého syna a požádal jsem pány ředitele, aby mě dali děti do domácí výchovy a narychlo jsme opustili ČR tak, abych nebyl ohrožený na životě, protože jsem se dozvěděl, že jsem klíčovým svědkem té události a měl jsem strach o svůj život.

 

Nepřihlásil jsem se jako svědek v tom období před  tím svým odjezdem z ČR, neboť jsem se cítil ohrožen na svém životě, mé rodiny a mých dětí, tak aby někdo nechtěl změnit můj názor na to, co se stalo ten večer.

Po návratu do ČR jsem se přihlásil na policii k výslechu okamžitě, mohlo to být tak 2 dny po návratu. Zavolal jsem panu JUDr. Lžičařovi a řekl jsem, že chci v té věci svědčit, a pak už mě kontaktovali od policie.

 

Ohledně fyzické vyspělosti pana Kočky jsem se v přípravném řízení vyjádřil tak, že to byl kluk, který  měl nějaké genetické dispozice a byl určitě větší a silnější než já.

Co já vím, tak ke sportu měl Vašík strašně daleko, nic necvičil, nesportoval.

 

Když jsem slyšel ty tři rány, seděl jsem u stolu a seděl se mnou člověk, který provozuje tu restauraci, bohužel jménem ho neznám.

Neumím odpovědět na to, zda v době těch zvuků, té střelby byly kromě přítelkyně Šlajera a přítelkyně pana Ďuričky na místě ještě další ženy.

Nepamatuji si, zda tam byla nějaká žena, která by byla zaměstnána v sociální demokracii v nějakém adm. aparátu a ani nechápu, proč by to mělo s něčím souviset, že je někde zaměstnána, ale si nepamatuji, že by tam byla nějaká slečna, ta doba už je daleko.

Člověk, který se mnou v té době seděl u stolu, ten majitel té restaurace byl cca kolem 40 let, výška asi 180 cm, podobal se spíše  vám (svědek ukazuje na obhájce Mgr. Veverku).

 

Na baru v suterénní místnosti  jsem viděl růže, byly ve váze, ale květin tam bylo mnohem víc než ty růže. Byl jsem požádán, nevím už kým,  abych ty růže rozdal těm přítomným dámám. Rozdal jsem je, ale pan Kočka mladší se toho  rozdávání neúčastnil.

Skutečně jsem slyšel, že tam padla věta: „Pojďme a rozdejme těm přítomným dámám ty růže,“ ale od koho to padlo, to nevím.

 

K dotazu JUDr. Červenky:

Osobu pana Jaroslava Čepka znám a ten večer tam určitě byl, ale jestli tam byl poté, když jsem slyšel tu střelbu, to už si nejsem jistý.

 

K dotazu obž. Ďurička:

Pamatuji si pana Ďuričku odejít ze suterénu nahoru jenom jednou, protože i já jsem si musel občas dojít na toaletu, takže  já jsem ho viděl naposledy odejít po těch schodech, kdy já jsem si myslel, že tam spadly ty tácy, to bylo za celý večer jenom jednou.

 

Obž. Ďuričko:

Jako důkaz bych rád předložil můj telefon, byl v seznamu doličných předmětů, já si pamatuji, že jsem měl tři telefonáty, protože tam nebyl signál, tak jsem odešel ven, abych měl tři telefonní hovory a podle času přesně určíme, kdy jsem odešel ven a kdy mě viděl pan Martin Vlasta. Opravdu mě mohl vidět nezraněného. 

 

K dotazu obž. Ďuričky:

Když jsem viděl na zemi ležet pana Václava Kočku mladšího, tak pan Šlajer se slečnou Hanákovou stáli nad tehdy zavražděným Václavem Kočkou.

 

 

Obž. Ďuričko:

Já si pamatuji, když jsem si povídal s panem Václavem Kočkou mladším, kterého jsem viděl podruhé v životě, a s jeho synem juniorem, byla tam se mnou i moje těhotná přítelkyně, tak si povídali o výcviku mladého juniora v karate. Je vám známa tato skutečnost, že mladý junior cvičil karate?

 

Svědek:

To mi známo není.

 

Obž. Ďuričko:

Objímal pan Václav Kočka nějakou ženu?

Jako svědecký důkaz žádám seznam hostů na večírku, já to vím, kdo to byl.

 

Svědek:

Ne, neobjímal žádnou ženu. Pan Kočka mladší tam byl se starším panem Kočkou a se svým synem.

 

K dotazu obž. Ďurička:

Nemohu říci přesně, v kolik hodin přijel pan Kočka nejmladší, ale určitě to bylo po jedenácté hodině, ale každopádně to bylo na závěr toho večera, protože starší Kočka i zavražděný Václav Kočka chtěli jít už domů, vím to proto, že mi to říkal Vašek, že už chce jet domů, Vašek přišel za mnou ke stolu, já jsem seděl u stolu pod schody, ne proti toaletám, v té části toalety nebyly.

 

Svědkovi předložen plánek na č.listu 208.

 

Svědek označuje stůl u schodů nahoru zcela na levé části plánku.

 

K dotazu Mgr. Veverky:

U tohoto stolu jsem seděl s tím pánem.

 

K dotazu obž. Ďurička:

Že si myslím, že by Václavu Kočkovi stačila jedna rána, abyste se nezvedl, tím nemyslím, že Václav Kočka je  tak fyzicky vyspělý, ale tím  v jakém vy jste stavu, myslím si, že vaše postava podle mě nevydrží dneska už ani vítr, natož nějaký fyzický kontakt. To, že je silnější než vy, je moje úvaha.

 

K dotazu obž. Ďurička:

Nikdy jsem nebyl svědkem jiného konfliktu Václava Kočky mladšího, nikdy nic takového nikdy nebylo. Ani na žádné svatbě, opakuji nikdy jsem nebyl svědkem, ani jsem se nedoslechl o tom, že by Václav Kočka kdy projevil  jakoukoli agresivitu. Pana Petra Macháčka neznám, možná ano, já si nepamatuji všechny jmény.

 

Obž. Ďuričko:

Žádám o vyslechnutí svědka Petra Macháčka.

 

K dotazu obž. Ďurička:

Jak dlouho jsme se bavili my dva na baru, nedokážu na tuto otázku odpovědět, rozhodně to nebylo v řádech desítek minut, ale v podstatě jednotkách minut, bavili jsme se o tom, že vy jste mě pozval na hon týden předtím a ptal jste se mě, proč jsem vám nezvedl telefon a proč jsem na ten hon nepřijel. Já jsem znovu zopakoval, že jsem byl nemocný a že beru antibiotika. O penězích jsme se spolu nebavili.

 

Obž. Ďuričko:

Doplním svoji výpověď, bavili jsme se o penězích.

 

Mgr. Veverka upozorňuje, že pan svědek vypovídá a přitom  má v ruce svoji  výpověď z přípravného řízení, do které nahlíží, a je otázkou, kde tento protokol vzal.

 

Na to předsedkyní senátu konstatováno, že svědek má právo nahlížet do svých poznámek, stejně jako má právo na vydání kopie protokolu sepsaného o úkonu s ním provedeným.

 

Obž. Ďuričko:

Říkal mi, že Kočkova rodina  dává sociální demokracii milion korun měsíčně bez dokladů.

 

Svědek:

Nic takového  není pravda.

 

JUDr. Lžičař:

Návrh na výslech pana Vlasty byl dán 5.listopadu bez bydliště. Návrh byl opakován 3.prosince i s adresou a pan komisař Hrdlička mi říkal, abych sehnal toho svědka, já jsem nevěděl, že v té době je v zahraničí, ale ve spise to je, 5.listopadu je navrhován výslech pana Vlasty. Navrhovali jsme ho my, a bylo to současně s Palečkovou.

 

Svědek svědečné neúčtuje.

 

—————

Zpět