Lenka Hanáková
06.05.2026 15:16
Přistoupeno k výslechu svědkyně Lenka H a n á k o v á , gen. na č.listu 161, totožnost ověřena dle OP, která po poučení podle § 100 a 101 tr.řádu k věci uvádí:
Poučení jsem porozuměla a nevyužívám svého práva nevypovídat.
My jsme dostali oficielní pozvánku na křest knihy pana Paroubka, resp. můj přítel, kterého jsem tam doprovázela a vzhledem k tomu, že jsme měli nějaké jednání ten den, tak jsme přišli po půl osmé, akce začínala v půl osmé, my jsme dorazili někdy kolem tři čtvrtě na osm, v sále už byla spousta lidí, takže jsme vlastně stáli až vzadu u baru, v té inkriminované místnosti, kde se to odehrálo. Zdravili jsme se se spoustou lidí, konverzovali jsme, korzovali po místnosti a v průběhu večera jsme si přisedli ke stolu pana Ďurička, protože tady byl s přítelkyní Lucií, tu jsem viděla podruhé v životě, ale už jsme si tykaly, protože jednak byla sympatická a byla v podobném věku jako jediná z těch žen okolo, tak to byl ten důvod, proč jsme si spolu přisedli a proč jsme se začali s Lucií bavit a s panem Ďuričkou.
Pan Ďuričko i můj přítel pan Šlajer pořád popocházeli po místnosti, protože přicházelo spoustu jejich známých, takže my jsme se bavily s Lucií a ke konci toho večera si pamatuji, že se něco odehrálo na baru na konci místnosti mezi panem Ďuričkou a panem Kočkou mladším, kde zřejmě vznikla hádka, já jsem pořád seděla u stolu, takže jsem ji neslyšela, ale pak přišel pan Kočka starší, přisedl si ke mně a k mému příteli a začal se bavit s mým přítelem. Říkal, že je tam nějaká nepříjemná hádka, která ho už přestává bavit a zajímat a začali se vlastně bavit mezi sebou. Pak přišel pan Ďuričko a řekl panu Kočkovi, že mu dokáže, že má dostatek peněz, že je stejně bohatý jako on a odešel pryč z místnosti, pak přinesl hrst bankovek eur a hodil je na stůl a řekl: „Tak tady to je, abyste věděl, že jsem taky movitý,“ a pan Kočka říkal: „No vidím, tak jste vyhrál, tak už toho nechme.“ Všichni jsme se tak na sebe smířlivě podívali, že je to vlastně stupidní tato debata a pan Kočka starší už tomu nevěnoval pozornost, pan Ďuričko si vzal peníze a naprosto v klidu se posadil vedle pana Kočky staršího. Vůbec nejevil známky toho, že by byl agresivní, nebo že by chtěl na někoho zaútočit, ani si nepamatuji, že by jevil nějaké známky opilosti, protože já jsem ho znala, viděla jsem ho několikrát ve společnosti, ale vždycky jako člověka, který se smál, usmíval, nosil lidem pití a byl příjemný, takže jsme nikdo neočekávali v té atmosféře, že by k něčemu došlo. Pak přišel pan Kočka mladší, ale to se odehrálo tak všechno rychle, během minut, to ještě byla návaznost na tu hádku, přišel pan Kočka mladší a řekl ještě na závěr: „Nebudeš urážet mého tátu,“ pak se nahnul nad ucho pana Ďuričky, pan Ďuričko prudce vyskočil poté větě, co mu pan Kočka řekl, sáhl do tašky, která byla na lavici, vytáhl pistoli a střelil jednou a potom dvakrát do ležící postavy. Já jsem to viděla před sebou, tak jsem v tom okamžiku vyskočila, snažila jsem se pomoct panu Kočkovi mladšímu, abychom ho zachránili, přítelkyně pana Ďuričky říkala, že je bývalá zdravotní sestra, takže se snažila ho oživit a pak už jsme zjistili, že se nám to zřejmě nepodaří a policie nás vyvedla z Monarchu.
K dotazu předsedkyně senátu:
Že jsem v původní výpovědi neřekla, že pan Václav Kočka starší přišel ke stolu a řekl mému příteli, že se na baru odehrává něco nepříjemného, asi jsem na to zapomněla. Určitě řekl, že se tam o něco štengrují a že ho to přestává bavit, a že je to nepodstatná věc, kterou on už nechce poslouchat, jsem si jistá, že tohle řekl.
Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 163 – V tu chvíli přišel ke stolu, kde jsme seděli od baru pan Václav Kočka mladší ………………
K tomu svědkyně:
Já si teď nepamatuji přesně, jestli to bylo předtím nebo potom co se k němu nahnul, v jaké to bylo následnosti to si nepamatuji, ale tu větu si pamatuji, vím že se k němu nahnul nad ucho a něco mu řekl, co samozřejmě nikdo z nás neslyšel, můj přítel se odklonil v tu chvíli ke mně, protože nechtěl poslouchat rozhovor mezi hosty a tím, že já jsem seděla čelem k té události a on se ke mně nahnul, tak ani přesně neviděl tu reakci pana Ďurička.
Oni oba dva vlastně seděli naproti mně, celou dobu jsem je pozorovala.
Od té chvíle co přišel pan Václav Kočka mladší ke stolu, tak po mé levé ruce seděl pan Dr. Šlajer, po jeho levé ruce seděl pan Kočka starší, někdo mu tam přinesl židli, v čele stolu seděl pan Ďuričko, vedle byla lavice, tam ležela taška a vedle tašky seděla Lucie. Takže my s Lucií jsme vlastně seděly skoro naproti sobě a bavily jsme se.
Pana Ďurička jsem měla šikmo a pan Kočka mladší přišel zezadu z baru, naklonil se nad něj, něco mu řekl.
Pan Kočka starší seděl mezi tím rohem stolu a tou naší částí, jakoby na rohu stolu, protože mu tam někdo přisunul židli.
Pan Ďuričko seděl v čele, pan Kočka mladší přišel a nahnul se na jeho pravé ucho, tzn. jakoby mezi pana Kočku staršího a mezi pana Ďuričku, takže se k němu nahnul zezadu. Nevím, jestli ta věta „nebudeš urážet mého tátu“ přišla předtím šeptáním nebo po něm, to už si nevybavuji. Pak následovala prudká reakce pana Ďuričky, vyskočil nebo prudce vstal z té židle, sáhl po té tašce, vytáhl zbraň a začal střílet. Když střílel, tak byl ke mně zády v tu chvíli, protože sáhl po té tašce a otočil se na pana Kočku, střílel ve stoje.
Pan Kočka mladší k němu byl čelem, stáli přímo naproti sobě, oba byli ve stoje. Pak byl jeden výstřel a potom dva, ty dva byly do ležící postavy.
Mezi tím prvním a těmi dalšími dvěma výstřely byla krátká pauza, ale stačilo to, na to aby pak Kočka spadl na zem.
Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 163 – Pan Kočka mladší v době střelby …………
K tomu svědkyně:
První střelil rychle, pan Kočka mladší spadl a on vystřelil ještě dvě do ležící postavy.
Já si myslím, že i při té rekonstrukci jsem řekla, že první výstřel padl, pan Kočka mladší spadl a střílel do ležící postavy. Já když si tu scénu přehrávám, tak si to pamatuji takto.
Já si myslím, že po té události jsem byla v takovém šoku, že teď s odstupem času se mi ta scéna vrací a vidím ji klidněji.
K dotazu předsedkyně senátu:
Když jsem říkala, že ten konflikt zřejmě nastal už u toho baru, tak jsem u toho přítomna nebyla, usoudila jsem tak z toho, co řekl pan Kočka starší, že se tam o něco hádali, že už to nechce poslouchat. Že šlo o nějaké furiantství, kdo má víc peněz. Pak to pokračovalo u toho stolu, tak jak jsem vám to popsala, už se tam nic neodehrálo, v podstatě pan Kočka starší se začal bavit úplně o jiných tématech s panem Šlajerem. Podle mého názoru u stolu tuto debatu o penězích už nepodněcoval nikdo, protože pan Kočka starší jenom informoval Šlajera, že se tam hádají a začali se bavit úplně o něčem jiném.
Debata pokračovala, protože se pan Ďuričko od baru vrátil a řekl, že stejně panu Kočkovi staršímu dokáže, že má dostatek peněz a odešel pryč, a oni se o penězích vůbec nebavili. My už jsme nepředpokládali, že by se pan Ďuričko vrátil, ale vrátil se a hodil ten svazek euro bankovek na stůl a řekl: „Tak tady jsou,“ ale já už nevím, jestli mu tykal nebo vykal „podívej se, nebo podívejte se“, a pan Kočka starší řekl: „Tak vidíš, nebo vidíte, tak si to dokázal a nechme už toho.“ Pan Ďuričko se vlastně usmál, vzal si ty peníze a v klidu se posadil a tím jsme to považovali za uzavřenou epizodu.
Potom se už mluvilo o jiných, běžných věcech.
Pak Václav Kočka mladší po téhle debatě, hození peněz, přišel krátce, protože asi tu scénu s těmi penězi viděl, asi ho ta scéna vyprovokovala, aby šel říct tu větu a něco mu zašeptal.
Krom toho šeptání a té věty jsem neviděla ani neslyšela, že by mezi panem Kočkou mladším a Ďuričkem proběhla ještě další konverzace před tou střelbou nebo že by tam došlo k nějakému fyzickému konfliktu, nic takového jsem neviděla. Můžu vyloučit, že by k tomu konfliktu došlo, já jsem neviděla, že by ho napadl, celou dobu jsem se na ně dívala. Já jsem pana Kočku mladšího znala z Lidového domu a z různých akcí a ten večer, když on přišel, tak jsme se zdravili na dálku, usmáli jsme se na sebe, tak jsem předpokládala, že když jde k nám ke stolu, tak že jde za tatínkem a že si event. k nám také přisedne, tak jsem se na něj právě dívala, abych ho jako ještě jednou za ten večer pozdravila.
Přítelkyně pana Ďurička Lucie celou dobu, co toto všechno probíhalo, seděla na lavici.
Po té střelbě jsme byli v šoku, já jsem chvilku seděla, nevěřila jsem tomu, co se odehrálo, pan Ďuričko tam najednou nebyl, Lucie vyskočila, snažili jsme se oživit pana Kočku mladšího, číšníci přinesli led a já, jak jsem byla v šoku, tak ještě než jsem dostala hysterický záchvat, tak jsem vlastně nějak pobíhala po té místnosti a snažila jsem se sehnat záchranku. Já jsem se nijak nepodílela na poskytnutí první pomoci, protože jsem to neuměla, to uměla ta Lucie a ti lidé v tom okolí. Nevím, co dělal pan Kočka starší nebo další osoby, které ta byly, pamatuji si jenom Lucii, protože ta samozřejmě začala brečet a říkala, že mu musíme rychle pomoct, abychom jí k němu pustili, že je bývalá zdravotní sestra. Václava Kočku nejmladšího jsem neregistrovala, protože jsem ho neznala nebo nevěděla jsem, že je to syn pana Kočky mladšího.
Pana Ďuričku jsem viděla, že utíká někam nahoru, ale pak už jsem se o něj nějak nestarala nebo neregistrovala. Ten jeho útěk po té střelbě byl prakticky hned, protože u té postavy to byly vteřiny, takže během okamžiku vlastně utekl.
Nevím, co se stalo s tou pistolí. Před tím útěkem jsem neviděla pana Ďurička s někým komunikovat. Pokud se týká alkoholu, tak tam vlastně nebyl nikdo opilý, Lucie ta vypila asi 2dcl bílého vína nebo maximálně 4dcl, já jsem pila asi dvě skleničky burčáku, pan Šlajer pil pivo a pan Ďuričko kupoval panáky i pro sebe i pro pana Šlajera i mě přinesl panáka vodky a přinesl ho i Lucii, i když ona nemohla v jiném stavu pít, ale to jsme s tou Lucií nepily, to leželo před námi. Pan Ďuričko mi opilý nepřišel, protože byl absolutně normální, usmíval se, byl milý jako vždycky. Pan Kočka starší ani mladší nebyli opilí.
V restauraci bylo přítmí, protože je to sklepní místnost a taky už bylo kolem půlnoci. Když pan Václav Kočka mladší přišel k tomu stolu, tak jsem ho dobře rozeznala v tom osvětlení, že je to on, nebyl tam problém takového rázu, že by člověk nepoznával osoby, to určitě ne.
Když se pan Ďurčiko vrhnul na tu tašku a vyndal z ní pistoli, tak to byly vteřiny, byla to prudká reakce.
Podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.řádu se čte protokol o výslechu svědkyně na č.listu 163 – odpověď na poslední otázku dole.
K tomu svědkyně:
To, co jsem řekla původně, je pravda, že mu odpověděl a přetahoval se s Lucií o tu tašku. Lucie se mu v tu chvíli snažila zabránit v tom, asi tušila, co bude následovat. To jeho vyskočení a reakce byla tak prudká, že se mu snažila vzít tu tašku. Teď už si nevzpomínám, jestli mu pan Ďuričko odpověděl, ale jestli jsem to tenkrát vypověděla krátce po té události, tak zřejmě mu odpověděl, ale teď si to konkrétně nevybavuji.
K dotazu předsedkyně senátu:
Nemohu říci, jestli byl pan Ďuričko zraněn, to si nepamatuji, on stál vlastně zády ke mně. Po té střelbě už jsem ho neviděla.
K dotazu senátu:
Já jsem vypila dvě skleničky burčáku a to je všechno, je možné, že jsem si cucla toho jednoho panáku, co přinesl pan Ďuričko. Můj přítel pil pivo, alkohol nepil žádný. Nevím, kolik toho vypil a také nemůžu říci, jestli třeba na baru si něco nedal. To, že obžalovaný z té místnosti vyběhl, to jsem si všimla určitě, to souhlasí. Když došlo k té střelbě, tak obžalovaný stál, vzpřímeně stáli oba dva. Nevím, v jaké pozici držel zbraň obžalovaný, to jsem neviděla.
Já jsem viděla, že skočil po té tašce a tu pistoli vytáhl, ale když střílel, tak byl natočený mimo mě, takže jsem neviděla sklon té pistole a viděla jsem jenom po tom prvním výstřelu padající tělo a pak už jsem viděla to, že střílí do té ležící postavy.
Pamatuji si, že pan Ďuričko pil panáky whisky a vodky, tak bedlivě jsem ho nesledovala, já jsem viděla, že vypil asi tři, u toho stolu, když se průběžně zastavil. Také nosil skleničku v ruce, takže nevím, jestli tu skleničku měl po celou dobu, jak na baru, tak potom u stolu.
My jsme zažili takovou mileneckou hádku na oslavě narozenin pana Paroubka. Vlastně vím, že se pohádali mezi s sebou a Lucie odešla první a pan Ďuričko potom odešel za ní a zapomněl si tam zapalovač, to bylo ve Vojanových sadech, takže jsme vlastně seděli kolem těch rautových stolů a to už bylo na závěr té akce. Incident byl kvůli jejich vztahovým problémům.
Tady v tento večer, když se stala ta událost, tak nevím, jestli to byla provokace pana Kočky, já nevím, co mu řekl. Vím, že přišel, naklonil se nad něj, něco mu řekl a to vyprovokovalo pana Ďuričku ke střelbě, ale já neznám tu větu, takže nemohu říci, jestli to byla provokace.
K dotazu MSZ:
Když přijela policie a záchranka, tak už jsem se na tom místě nezdržovala. Já jsem vyběhla ven z té restaurace na ulici, byla jsem v šoku, začaly se tam sjíždět auta, na té ulici jsem neviděla obžalovaného, já jsem dostala hysterický záchvat, takže jsem pak začala hledat přítele, který seděl na lavičce tam na Kozím plácku a taky byl v šoku. Přítelkyni obžalovaného jsem nikoho nadávat neslyšela.
K dotazu JUDr. Lžičaře:
Před dnešním výslechem jsme neprobírali s panem Šlajerem obsah té výpovědi, vůbec jsme o tom nemluvili.
V souvislosti s touto věcí dostal pan Šlajer dopis, poslal mu ho pan Ďuričko z vězení, který poslal vám, kopii dopisu a tu kopii poslal i mně, ale na místo bydliště mých rodičů, takže já jsem si přečetla tím, že to bylo adresované oběma dvěma a ten dopis byl totožný, takže jsem si ten dopis přečetla.
Z vyprávění znám, že můj přítel se zná s panem Ďuričkou několik desítek let. Pan Šlajer měl v pronájmu na Václavském nám. 43 patro, kde měl firmu a pan Ďuričko vlastnil tu budovu nebo ji spravoval v té době, takže vlastně mu platil nájem, takže on byl u něj v pronájmu.
Podle § 211 odst. 3 písm. a) tř.řádu se čte protokol o výslechu svědka na č.listu 164 – první otázka obhájce shora.
Předsedkyně senátu uvádí, že to již zde svědkyně řekla.
K dotazu JUDr. Lžičaře:
O tom obsahu dopisu jsem mluvila s přítelem, na mě to působilo podivně, hlavně taková ta pasáž, kde pan Ďuričko píše, že pana Kočku, že se zabil sám a že ho zabila je výchova a povýšenost atd., tak jsem si říkala, že asi pan Ďuričko je v nějakém afektu a že to asi špatně snáší a že je asi mimo sebe. Takže jsem to ani nedočetla, protože mi to přišlo naprosto absurdní a nesmyslné.
K dotazu Mgr. Veverky:
Že ty výstřely byly tři, vím proto, že tu první vystřelil do stojící postavy a když pan Václav Kočka mladší ležel, tak měl dvě červené skvrny, dva zásahy na hrudi. Slyšela jsem určitě tři výstřely.
Druhý den po události, že jsem říkala, že výstřely byly dva nebo tři, tak to byl řečnický obrat.
Neslyšela jsem, že jde pan Ďuričko pro ty peníze do bankomatu, slyšela jsem jenom, že přinese peníze.
Že jsem v přípravném řízení řekla, že jde pro peníze do bankomatu, to se nezlobte, ale já si to teď vůbec nevybavuji. Nevím, jestli v Praze se dají vyzvednout peníze z bankomatu, nevím, já si peníze z bankomatu nevyzvedávám.
Po vhození peněz na stůl panem Ďuričkem nevím, jestli se pak posadil na tu konečnou pozici čela stolu hned nebo jestli se tam ještě nějak posunoval, to nevím, jestli hned, ale já si pamatuji, že si pak v klidu přisedl.
Když pan Ďuričko sahal pro tašku, otevřel ji a vytáhl zbraň to trvalo vteřiny, bylo to hned, v řádu vteřin. Nevím, jestli to pan Kočka mladší mohl vidět, protože si teď nevzpomínám, jestli u té lavice je roh stěny nebo není. Kdyby tam byl roh stěny na konci té lavice, tak to pan Kočka mladší vidět nemohl, jestliže tam ta stěna není, tak by mohl vidět, že pan Ďuričko sahá po tašce.
Když sahal do té tašky a vyndal si tu zbraň, tak ta taška zůstávala ležet na té lavici, protože ji neměl v ruce. On skočil po té tašce, Lucie se mu snažila v tom zabránit. Určitě tašku neprohledával, sahal do ní, ale teď si nevybavuji, jestli ji měl konkrétně v ruce nebo jestli jenom ji otevřel a vyndal střelnou zbraň.
Pan Kočka mladší se mu nesnažil zabránit v tom, aby někam sahal, protože to byla prudká reakce, to ani nemohl tušit, co se tam v ten okamžik odehraje.
Při těch třech výstřelech jsem zbraň zahlédla, až když střílel do té ležící postavy. Při té první ráně jsem ji neviděla.
Pozice obžalovaného v době střelby na ležící postavu:
Svědkyně ukazuje stojící postavu se skloněnou nataženou rukou k zemi.
Když přítelkyně pana Ďurička se mu snažila bránit jak v tom, aby vzal tu tašku, tak i ve střelbě, tak si při tom stoupla. Snažila se mu v tom bránit fyzicky, strhnout mu ruku.
JUDr. Červenka bez dotazů.
K dotazu obž. Ďuričko:
Když Václav Kočka přišel k našemu stolu, tak Václav Kočka starší si povídal s panem Dr. Šlajerem. Vy jste seděl naproti mně, takže nevím, jestli jsme neprohodili pár slov, je to možné, ale vy jste se v tu chvíli s nikým nebavil.
Bavili jsme se spolu, že přijdeme na vaše narozeniny, s Lucií jste se bavil také, bavili jsme se my tři. Příchod pana Kočky jste nemohl vidět.
Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se přehrává videozáznam rekonstrukce se svědkyní Lenkou Hanákovou v její přítomnosti.
Podle § 213 odst. 1 tr.řádu se čte protokol o provedení rekonstrukce na č.listu 222-223 a 234-236 a fotodokumentace na č.listu 259-263 – foto č. 44-61.
K dotazu Mgr. Veverky:
Na tu větu ve smyslu nebuďte drzý, kterou jsem uvedla dnes při výpovědi jsem si vzpomněla asi před měsícem, mám pocit, že jak dostanete i předvolání k soudu, tak se snažíte tu situaci maximálně vybavit.
K dotazu obž. Ďuričky:
U toho baru jsme byli úplně na začátku té akce, když jsme zrovna dorazili, vítali jsme se tam s lidmi, které jsme tam potkali, pamatuji si na pana Krampola, pak na Kateřinu Brožovou, která tam měla doprovod.
Růží jsem si nevšimla, ale vím, že jste o nich hovořil, že jste je daroval paní Paroubkové.
Jestli s panem Václavem Kočkou mladším stála nějaká dáma, to jsem neviděla, protože my, když jsme přicházeli, tak jsme se soustředili na ty lidi, se kterými se tam vítám. Nevím, s kým si povídal pan Václav Kočka celý večer, ani nevím, s kým tam stál. Já jsem se s ním zdravila ve chvíli, kdy skončila ta akce, sedli jsme si k tomu stolu a on od toho baru šel jakoby k tomu podiu, co bylo za tím stolem a tím, jak procházel kolem, tak jsme na sebe kývli a pozdravili jsme se, takže jsem se s ním nezdravila u baru.
Obž. Ďuričko uvádí, že záznam je naprosto lživý a nesmyslný. Považuji za lživé svědectví.
Svědkyně svědečné neúčtuje.
—————