Vyjádření

03.04.2026 21:09

 

Praha - Pankrác 6. dubna 2009 

Městský soud v Praze

Spálená 2

112 16, Praha 2

 

  

Vážená paní předsedkyně senátu, dámy a pánové.

 

V úvodu vyjádření obžalovaného si přeji vám a ostatním přítomným sdělit, že rozhodně nesouhlasím s obžalobou mé osoby, ve věci spáchání trestného činu vraždy, dle §219, odst. 1 Tr. zákona, od městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. ledna 2009. Tento skutek v žádném případě nebyl spáchán a už vůbec ne prokázán vyšetřováním policie ČR. Vyšetřovací spis policie ČR nebyl doplněn o požadavky obhajoby. Vyšetřování bylo vedeno jednostranně, tendenčně, neúplně a zkresleně tak, aby obžaloba na mou osobu na základě výše citovaného obvinění mohla být podána. Usnesení o zahájení trestního stíhání policejním inspektorem bylo již vypracováno před vlastními výslechy mé osoby a celou dobu leželo na jeho stole v kanceláři. Obvinění bylo od samého začátku lživé a neodpovídalo skutečnostem, které se staly na místě činu.

 

Ačkoliv je vyšetřovací spis policie ČR velmi povrchní, neúplný a nedostatečný v případě tak závažné skutkové podstaty, kdy jeden muž byl zabit a druhému hrozí nepodmíněný trest, přesto jednoznačně vylučuje jakýkoliv úmysl z mé strany Václava Kočku ml. usmrtit, či jinak zranit. Činu dle obžaloby chybí „motiv“. Vyšetřováním a hlavně svědeckými výpověďmi je prokázáno, že mezi mnou a poškozeným nedošlo k žádné ústní či fyzické „potyčce“. Obžaloba vůbec nebere v potaz prokázaný zákeřný a podlý útok na můj obličej. Vyšetřovací spis zcela vyloučil možnost, že bych na poškozeného mířil zbraní. Mířit pistolí znamená dívat se jedním okem přes hledí pistole a mušku na cíl. Nikdo ze svědků neviděl, že bych na poškozeného mířil, ba naopak, neviděli ani zbraň v mé ruce. Úmysl někoho zastřelit bez míření není myslitelný ani možný, jak tvrdí obžaloba. Je prokázáno, že jsem vystřelil na poškozeného pouze třikrát, obžaloba tvrdí nejméně třikrát. Jasný opis původního, dopředu připraveného policejního obvinění mé osoby. Balistická expertiza zcela vylučuje úmysl pokračovat ve střelbě, jak tvrdí státní zástupkyně Mgr. Kadeřábková ve své verzi obžaloby z vraždy. Je to pouze její domněnka a přání některých členů rodiny Kočkových.

 

 

 

Vážená paní předsedkyně senátu, dámy a pánové.

 

Podaná obžaloba z vraždy Václava Kočky ml. na mou osobu ze dne 28. ledna 2009 je zcela lživá, neodpovídá skutečnostem, je vykonstruovaná. Opisuje původní policejní obvinění a je postavená na některých nevěrohodných výpovědích svědků, přátel či obchodních partnerů rodiny Kočkových. Především vychází z výpovědi svědka Vratislava Šlajera, označeného jedním barmanem za alkoholika. Tento svědek nemohl nic vidět, útoku ani střelby si nevšimnul. Byl zabrán do rozhovoru s panem Kočkou st., který taktéž nemohl nic vidět. Slečna Lenka Hanáková si ani nepamatovala, jak byli hosté u stolu posazeni. Věřím, že tento soud bude spravedlivý a bude se snažit dobrat pravdy, co se vlastně odehrálo ten tragický večer 9. října 2008 v baru restaurace Monarch.

 

Dnes tady nebudu opakovat celou svoji výpověď ze dne 10.10.2008, započatou v 10:20 hodin, protože jsem vypovídal pravdu a pouze bych se opakoval. S odstupem času si vzpomínám na určité nové skutečnosti, souvislosti a detaily, které jsem unavený, ve stresu a po prodělaném šoku zapomněl při výslechu uvést. Prostě mi to v tom čase vypadlo z paměti.

 

 

Za prvé:

 

Přál bych si tady dnes vypovědět, že to, co se stalo ten večer v Monarchu jsem se vlastně dozvěděl až od vyšetřovatele policie ČR v Kongresové ulici, když mi po mé první spontánní výpovědi předložil k podpisu převzetí dopředu připraveného obvinění z vraždy V. Kočky ml. Díval jsem se na něho nechápavým pohledem a zeptal se ho: „ten útočník je mrtvý? Já jsem přeci nikoho nezabil, bránil jsem sebe, těhotnou přítelkyni, nemohl jsem nikoho zavraždit.“ Vůbec mně nedocházelo, co se vlastně stalo. Znova jsem se zeptal: „vy mi chcete říct, že útočník moji obranu střelbou z pistole nepřežil?“ „Ano, každá střela byla smrtelná. Zastřelil jste V. Kočku ml., pravděpodobného vraha Františka Mrázka.“ Byl jsem vyčerpán, na pokraji psychických a fyzických sil. Nepřítomným pohledem jsem se díval z okna ven. Dále mi vyšetřovatel řekl, že vzhledem k situaci venku mi rozhodně prospěje zůstat několik dní ve vazební věznici. Ještě jsem zaprotestoval, že mám dnes připravenou oslavu svých 55. narozenin v hotelu Axa a mám pozváno více, jak 150 hostů.

 

V této souvislosti žádám o zohlednění mé první spontánní výpovědi a o zajištění výslechu vyšetřovatele, který ji pořídil, jako součásti požadavku obhajoby na spravedlivý proces. Tento spontánní výslech potvrdí, že jsem až do předvedení na policii ČR v Kongresové ulici a do doby vyžádání mého podpisu na převzaté obvinění nevěděl, že se jednalo o Václava Kočku ml., a taktéž jsem nevěděl, že obranné výstřely byly smrtelné. V žádném případě tento čin nemohl být dopředu plánovaný a úmyslný. Požití mé legálně držené zbraně k obraně bylo reakcí na útok V. Kočky ml. v afektu, pod vlivem strachu o můj život, život mé přítelkyně a nenarozeného dítěte, stresu a dezorientace ze způsobeného zranění. Toto bylo zřejmé od začátku vyšetřování.

 

Důkaz:

a.       Protokol z výslechu obžalovaného v původní verzi, spontánní, bez účasti jeho advokátů se službou konajícím vyšetřovatelem.

b.      Výslech vyšetřovatele konajícího službu tu noc.

 

 

 

Za druhé:

 

Na křest knihy „Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata“ Jiřího Paroubka jsem byl oficiálně pozván z pověření Jiřího Paroubka Monikou Musilovou, pracovnicí organizační sekce ČSSD, Lidový dům, Hybernská ul., ze dne 6.10.2026 v 09:57 hod. Křest knihy se měl konat dne 9.10.2026 v 19:30 hod. v restaurantu Monarch, V Kolkovně 6, Praha 1. Na křest knihy jsem pozval svoji těhotnou přítelkyni ze dvou důvodů. Přál jsem si s ní domluvit naši společnou budoucnost, a k tomu je velmi společenská. Za druhé jsem věděl, že se Lucie zná s Petrou Paroubkovou, narozdíl od mé bývalé přítelkyně Jany Jirsové, která jí moc neseděla. Prostě si nepadly do oka.

 

Přece se nikdo logicky a nezaujatě myslící nemůže domnívat, že si vezmu jako doprovod na společenskou akci prominentních hostů těhotnou přítelkyni s plánem a úmyslem zastřelit V. Kočku ml. Seznam pozvaných hostů jsme neznali, nemohli jsme vědět, kdo bude přítomen. Možná Kočkovi nebyli pozvaní. Rozhodně jsem je viděl teprve podruhé. Poprvé to bylo při příležitosti oslavy 56. narozenin Jiřího Paroubka ve Vojanových sadech. Tam mě s nimi seznámila Yveta Mašínová. Sám bych je nepoznal.

 

Důkaz:

a.       Oficiální pozvánka na křest knihy Jiřího Paroubka.

b.      Seznam pozvaných hostů, který si musí vyžádat soud od sekretariátu ČSSD, či organizační sekce ČSSD.

 

 

Za třetí:

 

Seděl jsem vedle své těhotné přítelkyně, v nepřehlédnutelném sedmém měsíci těhotenství, zády ke zdi. Velmi dobře naši pozici zachytili fotoreportéři v průběhu autogramiády Paroubkovy knihy. Pozice je zcela totožná s pozicí v době útoku V. Kočky ml., viz. novinové články a fotografie. Má přítelkyně seděla vlevo a povídali jsme si spolu. V naprosté pohodě jsem ji držel levou rukou za ruku a pravou jí hladil těhotné bříško, přičemž jsem zcela nahlas říkal všem u stolu, že moje štěstí je ještě schované uvnitř. Současně jsem se ptal Lenky Hanákové, zda si plánuje se svým přítelem Vratislavem Šlajerem pořídit potomka. Byla to docela zajímavá diskuse o mladých ženách a zralých mužích. Pronajal jsem si nový byt a plánoval s Lucií její nové bydlení, kde bych s ní mohl žít i já. Ten večer jsem na přechodnou dobu dostal klíče od jejího bytu.

 

Z pravé strany byl zděný sokl, široký tak asi 50 – 60 cm. V případě útoku jsem neměl žádnou únikovou cestu, neměl jsem ani kam uhnout. Útočníka jsem nemohl ani vidět se přibližovat, neboť jsem si povídal se svojí přítelkyní Lucií Staňkovou a slečnou Lenkou Hanákovou, byl jsem logicky otočený k nim, směrem k pódiu, kde před tím hrála cimbálová muzika. Průběh napadení Václavem Kočkou ml. mohla od začátku vidět pouze Lucie Staňková, poněvadž se při rozhovoru musela dívat směrem k baru a omezeně slečna Lenka Hanáková. Podle mého názoru pan V. Kočka st. a Vratislav Šlajer nic neviděli. Útok byl veden profesionálně, skrytý pohledům okolí.

 

Důkaz:

a.       Svědecké výpovědi svědků sedících u inkriminovaného stolu.

b.      Fotografie fotoreportérů z autogramiády Jiřího Paroubka.

c.       Průběh rekonstrukce.

 

 

Za čtvrté:

 

Útočník, který mě napadl z prostoru mezi zděným soklem a sedícím V. Kočkou st. pronesl před vlastním útokem jasnou výhružku: „ty nebudeš drzý na mýho tátu!“ Tuto větu, vyslovenou před napadením museli slyšet ostatní hosté u stolu. Já jsem útočícího muže nemohl vidět, nezaregistroval jsem ani jeho příchod. Povídal jsem si se svojí přítelkyní a byl jsem otočený na druhou stranu. Na vyslovenou výhružku jsem reagoval otočením hlavy do směru hlasu. Okamžitě jsem obdržel úder rukou do tváře, pod nos. Protože jsem seděl, musel se ke mně útočník naklonit. Úder mě odhodil na těhotnou přítelkyni. Dostal jsem první úder „KO“. Ihned po úderu jsem začal krvácet od rozraženého rtu do dutiny ústní, byl jsem v šoku z neočekávaného napadení, byl jsem silně dezorientovaný. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Večírek doposud probíhal v uvolněné a přátelské atmosféře. Napadení nepředcházel žádný ústní ani fyzický konflikt. Útok byl nečekaný, nepochopitelný a zákeřný. V podvědomí se mi objevil strach o život, umocněný přítomností přítelkyně ve vysokém stupni těhotenství.

 

Václav Kočka st. se bavil s panem Vratislavem Šlajerem, jako by se nic nedělo. Útok musela zaznamenat slečna Lenka Hanáková. V této souvislosti musím připomenout značnou opilost pana Vratislava Šlajera a jeho přítelkyně. Na křest knihy již přišli ve velmi dobré náladě a celý večer pili tvrdý alkohol. Nemohu pochopit, že jako korunním svědkům jim policie ihned po tragické události nezkontrolovala objem alkoholu v krvi, jako by snad ani nešlo o závažný trestný čin zabití, či těžkého zranění člověka s následkem smrti. Měla zajistit korektní důkazy na místě činu. Takových nedostatků a chyb ve vyšetřování bylo mnoho. Z výpovědi barmana Andreje Madarase je zcela zřejmé, že pana Vratislava Šlajera označuje za klasického alkoholika s červeným nosem.

 

 

Za páté:

 

Po prvním úderu „KO“ jsem se snažil opět posadit a zjistit, co se děje, polykal jsem krev tekoucí z rány. Bez časové prodlevy, aniž bych poznal útočícího muže, obdržel jsem druhý, silnější úder, opět pod nos. Úderem jsem byl odmrštěn na těhotnou přítelkyni, která se taktéž zranila.

 

Lucie Staňková musela sama vyhledat lékařskou pomoc. Byla hospitalizovaná v nemocnici, byla velmi blízko potratu dítěte. Je neuvěřitelné, že se policie, ani vyšetřovatel, natož státní zástupkyně nezajímali o její zranění. Obhajoba požaduje vyslechnout ošetřujícího lékaře Lucie Staňkové z nemocnice, kde byla po napadení a zranění V. Kočkou ml. vyšetřena a hospitalizována. Policie si vůbec nepoložila otázku původu a rozsahu zranění Lucie Staňkové. V restauraci Monarch se zřejmě nezranila sama.

 

Po druhém úderu „KO“ jsem zůstal ležet na bříšku a nohou těhotné přítelkyně. Silně jsem krvácel z obou nosních dírek. Krev mi stékala po tvářích za krk. Lucie Staňková byla v šoku, hlasitě projevovala strach o můj život a hlavně o své dítě a o sebe. Ačkoliv jsem byl taktéž v šoku, dezorientovaný, vnímal jsem tento strach pudově a intuičně, v sebezáchově jsem pravou rukou sáhl pro pistoli, kterou jsem měl za opaskem kalhot. Přítelkyně mi stále držela hlavu oběma rukama. Situace již byla za hranicí normálního uvažování. Strach o životy rodiny byl silnější, než rozum. Matně si pamatuji volání Lucie Staňkové o pomoc. Měla strach z pokračování útoku. Lucie má velmi vyvinutou ženskou intuici.

Nikdo nám nepomohl. Všichni se bavili u stolu, jako kdyby se jich to netýkalo. Zcela automaticky, tak, jak jsem zvyklý a naučený dlouholetým výcvikem, jsem levou rukou natáhl zbraň. Vnímal jsem neustále se blížícího, útočícího muže. V absolutním strachu o životy Lucie a nenarozeného dítěte, ale i o svůj život, jsem vystřelil ze své pistole, v leže, na nohou Lucie Staňkové, od boku, bez míření, směrem nahoru.

 

Po druhém výstřelu se útočník narovnal. Na chvíli jsem ho uviděl. Podvědomí vyhodnotilo tuto novou skutečnost, jako pokračující útok fyzicky zdatného muže. V afektu, zraněný, v šoku a se strachem o svůj život vystřelil potřetí. Po tomto výstřelu mi útočník zmizel ze zorného úhlu .

 

Moje přítelkyně Lucie Staňková vše viděla od začátku. Stále mi držela oběma rukama hlavu za skráně. Krev z nosu mi stékala na zátylek. V této pozici, v hysterickém záchvatu mi křičela do tváře nějaké zoufalé věci, jako např.: „čekáme spolu dítě, měli jsme se brát, žít spolu, co jsi to udělal?“ Nevnímal jsem ji. Po úderech do hlavy jsem byl v šoku, nevnímal jsem okolí, vůbec jsem nevěděl, co se stalo, byl jsem mimo. Vůbec jsem nezaregistroval, že Lucie Staňková odběhla dávat postřelenému první pomoc. V sedě jsem se pořád díval směrem útoku. Moje oči se střetly s pohledem V. Kočky nejml. Díval se na mě z místa za židlí, kde předtím seděl V. Kočka st., jeho děda. Musel vidět moje zranění a poúrazový šok. Musel vidět, jak jsem odložil svoji zbraň na lavici vedle sebe.

 

Důkaz:

a.        Výslech ošetřujícího lékaře Lucie Staňkové v nemocnici, v souvislosti s její hospitalizací, a posouzení jejího zranění po napadení V. Kočkou ml. v baru restaurantu Monarch. Vyšetřující důstojník policie ČR o tomto zranění dobře věděl, nikde v protokolech se však tato skutečnosti neobjevila.

b.       Zajistit krevní stopy na mémsaku a košili, kterou jsem měl ten inkriminovaný večer na sobě. Krevní stopy jsou viditelné na první pohled. Policie ČR se těmito stopami vůbec nezabývala, ačkoliv na tuto skutečnost obžalovaný neustále upozorňoval.

 

 

Za šesté:

 

Za chvíli se ke mně Lucie Staňková vrátila, opět mě uchopila oběma rukama za hlavu a v absolutním zoufalství mi křičela do tváře: „Bohumírku, ty jsi zabil člověka, zničil jsi nám život, nemáme žádnou budoucnost!“ Na tento projev jsem vůbec nereagoval, pomalu jsem odcházel ke stojícímu V. Kočkovi st. Ten se ke mně otočil, musel vidět mé zranění. Zařval na mě: „člověče, co jsi to udělal? Tys ho asi zabil!“ Za neustálých sprostých výhružek mým zabitím, zabitím Lucie Staňkové a celé mojí rodiny jsem si podvědomě přál je ochránit a odpoutat pozornost mstivé společnosti na sebe. Podvědomě jsem se rozhodl obětovat svůj život za záchranu své rodiny. Nabídl jsem svůj život. Jediné, co jsem si přál bylo, abych nebyl zabit před očima své těhotné přítelkyně Lucie Staňkové, mohla by potratit. V. Kočka st. mě za neustálých hrozeb smrti doprovázel až na ulici před restaurant Monarch. Před vykonáním msty Kočkových mě uchránil pan Martin Vlasta, který rozvášněnou rodinu a její přátele udržel v dostatečné vzdálenosti.

 

Výhružky zabitím mé osoby, Lucie Staňkové a mé rodiny pokračovaly i na ulici V Kolkovně, kde to natočila i TV Nova. Asi 60 až 100 m od restaurantu Monarch mě dostihli barmani. K žádné potyčce mezi námi nedošlo. Zcela zbytečně mě jeden z nich povalil na zem, spadl jsem na bok hýždí. Žádné zranění jsem neutrpěl. Barmani po chvíli odešli a u mě na stráži zůstal nějaký cizí muž, který mi věnoval papírové kapesníky, protože moje už došly. Neustále mi tekla z nosu krev, ačkoliv od útoku už uplynul nějaký čas a já mám velmi dobrou srážlivost krve.

 

Mnoho hostů prominentního večírku a hostů restaurantu Monarch muselo vidět moje zranění. Velká chyba policie byla, že nezajistila stopy krve, které zůstávaly při pomalém odchodu z restaurantu po celé trase mého pohybu na místě činu a na podlaze ihned po útoku.

 

Důkaz:

a.       Zpravodajský záznam z místa činu televize Nova.

b.      Zajištění krevních stop na kapesníku obžalovaného.

 

 

 

Vážená předsedkyně senátu, dámy a pánové.

 

K této tragické události přidávám další důkazy, poznatky a poznámky, které přímo s tímto neštěstím souvisejí a pomohou soudu spravedlivě rozhodnout.

 

 

-         S Václavem Kočkou ml. jsem nebyl v žádném osobním, ani obchodním kontaktu. Nebyli jsme žádní přátelé. Vůbec jsem ho neznal. Lze konstatovat, že ani ten osudový večer jsme se spolu moc nebavili. Věnoval jsme se své přítelkyni, hostům u stolu a Martinu Vlastovi. Nebyl žádný důvod, proč by mi měl V. Kočka ml. cokoliv šeptat. Vlastně ani nemohl, povídal jsem si s přítelkyní Lucií Staňkovou a slečnou Lenkou Hanákovou. Šeptání je důvěrná záležitost mezi lidmi, kteří se znají. To bych musel nějakým způsobem s V. Kočkou ml. komunikovat, a toho by si museli všimnout svědkové, především V. Kočka nejml., který se v protokolu při výslechu o nějakém šeptání vůbec nezmínil. Já jsem si povídal s Lucií Staňkovou a Lenkou Hanákovou o nákupech ve značkových obchodech v Pařížské ulici a Lenka Hanáková nás pozvala na soukromou party do vily pana Šlajera.

 

V. Kočka ml. se ke mně musel nahnout tak, jak tvrdí někteří svědkové, ale ne proto, aby mi něco pošeptal, ale proto, aby mě mohl udeřit do obličeje pod nos. Kdyby se neohnul, mohl by mě udeřit pouze ze shora dolů, do čela nebo do nosu.

 

 

-         Při seznamování s vyšetřovacím spisem dne 28. ledna 2009 jsem si přál změnit výpověď v části popisu mého napadení V. Kočkou ml., a to především, jakým způsobem byl útok vedený a jaké údery rukou byly použity. Původní výpověď jsem absolvoval pod vlivem stresu, psychické a fyzické únavy. Po úderech „KO“ a následném poúrazovém šoku, dezorientaci, či dočasném otřesu mozku, jsem údery a způsob napadení spíše odhadoval. Neviděl jsem útočníka přicházet, byl jsem otočen na jinou stranu. Pan vyšetřovatel kpt. Hrdlička mi doporučil, abych výpověď neměnil, že to nepůsobí dobře. Věřil jsem mu. V dobré víře, že nebudu a nemohu být obžalován z vraždy, ale ze zabití v sebeobraně jsem to neudělal.

 

Po přečtení výpovědi V. Kočky st., otce usmrceného a Martina Vlasty jsem si uvědomil, že útok byl vedený profesionálně trénovaným borcem v thai-boxu a kick-boxu. Člověkem, který byl trénovaný v pouličním boji, v boji muže proti muži z blízka. Uvědomil jsem si, že údery byly vedeny vnější hranou otevřené ruky na malou vzdálenost, avšak velkou rychlostí. Trénovaní borci mohou dosahovat ve zlomku sekundy rychlosti úderu více, jak 150 km v hodině. Ze svědeckých výpovědích vyplývá, že V. Kočka ml. byl takto trénovaný. Jak je možné, že se touto skutečností policie ČR vůbec nezabývala?! Svědkové si pravděpodobně úderů nevšimli pro jejich krátký nápřah. Moje zranění potom v nastalém zmatku neregistrovali.  V první fázi napadení jsem útočníka vůbec neviděl a tudíž jsem nemohl ani přesně vědět, kde útočník stál a jakými údery mě napadl. Na základě prostudované odborné literatury se domnívám, že se jednalo o krátké, výbušné údery plyometrického, či jiného charakteru, s vysokou rychlostí úderu. Takto vedené údery nezpůsobují těžká fyzická zranění, ale vyřazení člověka z boje, či jeho smrt. V této souvislosti je zcela nepochopitelné, že se vyšetřovatel policie ČR touto otázkou vůbec nezabýval a nenechal vypracovat příslušný posudek odborníkům se znalostí bojových umění. Byl jsem napaden profesionálním znalcem a trénovaným borcem v bojovém umění muže proti muži z blízka. Vyšetřovatel se mě snažil přesvědčit, že změna výpovědi v této oblasti by byla „nevěrohodná.“ Nerozuměl jsem mu, nechápal jsem ho, ale věřil jsem mu.

 

Důkaz:

a.       Výslech pod přísahou kpt. Hrdličky.

b.      Znalecký posudek znalce JUDr. Zdeňka Náchodského

c.       Prověřit policií ČR trénovanost V. Kočky ml. v oblasti bojových umění, thaiboxu a kickboxu. Prošetřit, zda V. Kočka ml. svými bojovými schopnostmi něco nezpůsobil již v minulosti před tragickou událostí dne 9. října 2008, například na diskotéce v Příbrami, kdy mu údajně „Starkova“ ochranka zlomila ruku, nebo na svatbě Yvety Bartošové a Jiřího Pomeje.

 

 

-         Bezpečnostní opatření kolem mé osoby ve vazební věznici Pankrác a při eskortách k soudu, včetně jejich průběhu, jednoznačně vyjadřují obavy státní moci o můj život. Je zcela zřejmé, že existují objektivní důvody k těmto opatřením. Dostal jsem výhružné dopisy i emaily, které se odvolávají na nepsané zákony světských. Kdybych na tuto možnost neustále myslel, nemohl bych ve vazbě ani spát. Že byla na mou hlavu vypsaná odměna 10 mil. Kč a že mám 365 + 1 den života jsem se dozvěděl od spoluvězňů, slyšel jsem to od náhodně potkaných vězňů a dozorců. Často je to slyšet v komunikaci mezi rusky mluvícími vězni a cikány. Četl jsem to i na zdi vycházkových kotců. Výzvy k mému usmrcení, usmrcení mé přítelkyně Lucie Staňkové a celé mojí rodiny již započaly v restaurantu Monarch a pokračovaly na ulici V Kolkovně před touto restaurací. Výhružky typu: „Zabijte tu kurvu, ať tomu parchantovi neporodí dítě, zabijte je raději oba dva! Zabijeme tebe i celou tvoji rodinu!“ Nemohu si pamatovat všechny výhružky, vnímal jsem je spíše podvědomě a intuičně. Domnívám se, že výhružky zabitím byly natočeny filmovými štáby.  

Je opět s podivem, že se těmito hrozbami smrti policie nezabývala. Jedná se o trestný čin vyhrožování smrtí, či minimálně návodem k jejímu uskutečnění. Naskýtá se otázka, kdo je komu nebezpečný. Mé dvě dcery jsou již přejmenovány, jedna starší přestěhovaná neznámo kam. Vyjádření Jana Kočky v denním tisku lze považovat za návod ke zločinu. Například: „Vražda zůstane vraždou.“ Jak toto může tvrdit, když jsem ještě nebyl odsouzený, a mimo jiné Jan Kočka nebyl účastníkem slavnostního křtu Paroubkovy knihy? Markéta Palečková, družka V. Kočky ml. se zase nechala slyšet, že V. Kočka ml. byl chladnokrevně veřejně popraven, zřejmě na něčí zakázku. Jan Kočka se opět v tisku vyjádřil ve smyslu, jak je možné, že já mohu dýchat vzduch, který mohl před tím také dýchat jeho bratr, snídám, obědvám a večeřím si dobrou vězeňskou stravu, dívám se na televizi, a V. Kočka ml. již nemůže. Jasný návod k vraždě. Je nepochopitelné, že policie ČR a orgány činné v trestním řízení na tyto skutečnosti vůbec nereagují. Těmto skutečnostem a dalším lživým informacím v tisku a médiích ze strany Kočkových jsem se začal bránit otevřením vlastních webových stránek www.duricko.cz.

 

Důkaz:

a.       Záznam TV NOVA z prostoru před restaurantem Monarch v ulici V Kolkovně.

b.      Články z denního tisku, kde se vyjadřuje Kočkova rodina, především Jan Kočka a jejich zástupce JUDr. Lžičař.

c.       Webové stránky obžalovaného: www.duricko.cz.

 

-         Podle svědeckých výpovědí byla mezi druhým a třetím výstřelem časová prodleva. V. Kočka ml. se po zásazích zřejmě narovnal. Mohlo to být z důvodu bolesti, záměru dokončit započaté dílo, nebo taky strachu o život. Situace se otočila v jeho neprospěch, možná mu blesklo hlavou, že udělal svoji životní chybu a přecenil svoje schopnosti. To už se bohužel nikdo nedozví. Jakmile se V. Kočka ml. narovnal, vyhodnotilo to moje podvědomí jako signál pokračujícího útoku a vystřelil jsem potřetí, naposled. Sled událostí se nedal zastavit, nedalo se tomu zabránit. Opakované údery do obličeje u mě spustily obranné reakce, které jsou mi vlastní od přírody. Můj život a životy mých dětí, rodiny budu vždy a za každou cenu ochraňovat proti komukoliv. Třetí výstřel byl již účinný a útočník okamžitě zmizel ze mého zorného úhlu. Spadl na zem pod stůl, vedle svého táty V. Kočky st. Neviděl jsem to, ani jsem nemohl. Stále jsem byl v pololeže, v polosedě v náruči své přítelkyně Lucie Staňkové.

 

Neměl jsem dostatek času na vyhodnocení síly a stupně nebezpečí útoku, na volbu jiné sebeobrany, než jakou jsem použil a neměl jsem ani čas poznat útočícího muže. Pudově jsem vnímal smrtelné nebezpečí, které nám hrozilo od neznámého, fyzicky zdatného muže. Nebyl jsem schopen vyšetřovateli popsat jeho tvář, ani oblečení. Při prvním výslechu jsem tvrdil, že útočník měl na sobě pouze bílou košili. Podle vyšetřovacího spisu to tak ale nebylo. Znova zdůrazňuji, že opakované údery do jeho obličeje a přítomnost mé těhotné přítelkyně umocněné tím, že jsem svoji holčičku dva dny před tím viděl na ultrazvuku 3D, spustili obranné reakce pudové obrany jejich životů.

 

Důkaz:

a.       Svědecká výpověď Jaroslava Čepka.

b.      Balistická expertiza potvrdila, že vystřeleno bylo celkem třikrát. Další pokus o střelbu nebyl prokázán.

c.       Obhajoba trvá na ověření otisků levé ruky obžalovaného na použité zbrani, jako důkaz, že zbraň byla před použitím natažena.

d.      Obhajoba trvá na zpracování nového psychologického posudku na obžalovaného. Obžalovaný je všeobecně znám jako klidný, společenský a bezkonfliktní typ člověka. Posudek se musí zaměřit na reakce obžalovaného po úderech do obličeje. Jak by reagoval průměrný člověk a jak bude reagovat člověk s vrozenými předpoklady k pudové ochraně sebe a svých nejbližších.

e.       Posudky na obžalovaného od obchodních partnerů a přátel.

 

 

-         Útok V. Kočky ml. krátkými výbušnými údery do mého obličeje, pod nos nemusel vidět V. Kočka st., ani Vratislav Šlajer. Nemuseli si všimnout ani mého zranění. Vratislav Šlajer si po útoku a výstřelech dál povídal se slečnou Hanákovou, jako kdyby se nic nestalo. V. Kočka st. vstal od stolu jako první a on jediný pochopil, co se v ten okamžik stalo, a poznal v ležícím muži na podlaze svého syna. Do té doby nikdo ze svědků u stolu nevěděl, kdo útočící muž vlastně byl. Jak tedy potom, při svědeckých výpovědích mohou tvrdit, že mi V. Kočka ml. něco pošeptal do ucha a já jsem ihned tasil zbraň a šeptajícího muže zastřelil? Toto tvrzení obhajoba považuje za záměrné křivé svědectví a hledání jiného motivu zastřelení V. Kočky ml., než jaký ve skutečnosti byl. V. Kočka st., táta zastřeleného, mě chytil za rukáv a opilecky, nešťastně zařval: „ty jsi mi zabil kluka,“ nebo něco podobného. Nemluvil v žádném případě o Václavovi. Soustředil se na mě, vyhrožoval mi. Já jsem si V. Kočky st. nevšímal, respektive jsem ho nevnímal. Pomalu jsem odcházel z prostoru místa činu co nejdále. Hosté u baru museli vidět moje zranění.

 

Policie vyslechla pouze pana Jaroslava Čepka, obchodního partnera rodiny Kočkových. Obhajoba trvá na výslechu dalších zmiňovaných hostů ve výpovědi V. Kočky nejml. Zmiňuje se o dvou pánech a přátelích. Obhajoba dále trvá na výslechu atraktivní, dlouhovlasé ženy, která po celý večer dělala V. Kočkovi ml. společnost.

 

Dále se naskýtá otázka, proč jsem nepomáhal s oživovacími pokusy vážně zraněného V. Kočky ml. a pomalu jsem opouštěl inkriminovaný prostor. Úvaha o strachu z pomsty a obavy usmrcení před přítelkyní již byla dostatečně vysvětlena. Je však podivuhodné, že vyšetřovatel neuložil vypracovat psychologický posudek na oblast chování člověka, který je v šoku po úrazu hlavy. Je běžné, že člověk podvědomě opouští místo zranění a případného dalšího nebezpečí. Jsou to automatické prvky sebezáchovy před nebezpečím. Postižená osoba o svých úkonech nepřemýšlí a už vůbec je neplánuje. Po úderech do hlavy jsem byl v nějakém afektu, kdy jsem veškeré úkony dělal bezmyšlenkovitě, pod vlivem stresu a strachu o svůj život a život své těhotné přítelkyně. I tak je to zázrak, že z toho všeho Lucie Staňková nepotratila. Je to silná a statečná žena. Dcera se již dávno narodila a obě jsou zdravé. Podvědomě jsem jim všem zachránil životy. Otázkou je, na jak dlouho.

 

Důkaz:

a.       Výslech hostů večírku, kteří byli ten večer u baru ve společnosti V. Kočky ml., dle údajů svědecké výpovědi V. Kočky nejml.

b.      Výslech atraktivní ženy s dlouhými vlasy, která dělala V. Kočkovi ml. celý večer společnost. Rozhodně ji všichni znají. Jméno a adresu sdělí Martin Vlasta nebo Jaroslav Čepek, případně další.

c.       Obhajoba žádá vypracovat psychologický posudek na chování člověka v situaci tragického neštěstí, se zraněním již dříve popsaném a pocitem hrozby smrtí. Když se člověk dostane do šoku ze situace, kterou právě prožil (úraz, neštěstí, ztráta budoucnosti, smrt).

 

 

-         Při výslechu na policii ČR jsem záměrně vynechával jména politiků, protože mi v nedávné paměti zůstaly vzpomínky na zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy, tři dny před parlamentními volbami v roce 2006. Nepřál a nepřeji si z této tragické události dělat politický skandál. Událost se stala týden před konáním krajských a senátních voleb. Rozhodně si ale myslím, že útok a napadení V. Kočkou ml. politický kontext má, ale pouze ze strany Kočkových. Naivně jsem se domníval, že po výsleších na policii ČR v Kongresové ulici půjdu domů, prospím se a oslavím narozeniny. Vůbec mi nedocházelo, do jaké nezáviděníhodné situace jsem se dostal. To jsem si vlastně uvědomil až po pohřbu V. Kočky ml. a nyní při podané obžalobě z vraždy. Věřil jsem od samého začátku, že případ je jasná obrana. Útočník přece musí nést plnou odpovědnost za způsob obrany napadeného, i když u toho může zemřít. Vždy jsem věřil, věřím a budu věřit, že šlo o naprosto přiměřenou obranu před profesionálně vycvičeným borcem k zabíjení, formou bojových umění. Pouze jsem se bránil a doprovázel mladou, těhotnou přítelkyni. Nepřál jsem si skandalizovat politiky ČSSD ani to, aby se tragická událost stala součástí předvolebního boje.

 

 

-         Při silném krvácení do úst a z nosu jsem používal půjčené papírové kapesníky od své přítelkyně Lucie Staňkové, když mi došly, dostal jsem papírové kapesníky od neznámého muže na chodníku v ulici V Kolkovně, který mě údajně hlídal. Když mi došly i tyto kapesníky, používal jsem svůj bavlněný kapesník, který mi zůstal až do vazební věznice Pankrác. Vlastně mi zůstalo zakrvácené sako, košile, slipy, ponožky, boty a kapesník. Policie se o můj oděv, který dává pouhým pohledem k dispozici stopy mé krve z místa činu, vůbec nezajímala. Několikrát byl na tuto skutečnost upozorňován i vyšetřovatel policie ČR, kapitán Hrdlička. Vlastní kapesník jsem používal při výslechu a potom v CPZ. Dále první a druhý den ve vazební věznici Pankrác. To, že mi neustále tekla krev z nosu musel vidět vyšetřovatel, advokáti obžalovaného, dozorci CPZ. Dále to museli vidět lékaři při vstupní kontrole ve vazbě. Od samého začátku si stěžuji na bolest zubů, respektive horní čelisti pod nosem a na hučení v uších. Tyto bolesti mám dodnes. Neustále žádám o odborné vyšetření zubů, čelisti a hlavy. Doposud mi nebylo vyhověno. Písemně, prostřednictvím svého advokáta jsem požádal o souhlas ředitele vazební věznice Pankrác alespoň o možnost pořízení panoramatického rentgenu zubů a horní čelisti, k porovnání se snímky z dřívějších dob z kliniky GHC.

 

Důkaz:

a.       Výpověď pana Lukáše Malečka, vyhazovače z baru Tretters.

b.      Zvětšené fotografie zranění obžalovaného z videozáznamu TV NOVA, minimálně již 30 minut po napadení.

c.       Obhajoba trvá na vyšetření krevních stop na bavlněném kapesníku obžalovaného, včetně vyšetření zbytků tkáně na něm zachycených.

d.      Obhajoba trvá na výslechu lékařů a lékařek, zajišťujících vstupní prohlídku do vazební věznice Pankrác, a to především lékařku, která v pondělí, tj. 13. října poskytla obžalovanému léky proti bolestem, na uklidnění a papírové ubrousky. Obžalovaný stále krvácel směs krve a hlenů.

e.       Obhajoba žádá o zajištění dodatečného odborného vyšetření obžalovaného a to: zubů a horní čelisti pod nosem, neurologické vyšetření hlavy se zaměřením na neustálé hučení v uších.

 

 

-         Ve svědeckých výpovědích je prokázáno, že z restaurantu Monarch byla volaná rychlá lékařská pomoc vícekrát, a to na linky 155 a 112. Obhajoba má za to, že rychlou záchranku volali různí lidé z různých důvodů. Lze předpokládat, že někdo volal z mobilu záchranku pro mě. Policie při vyšetřování této tragické události tyto faktické důkazy zcela opominula.

 

Důkaz:

a.       Obhajoba trvá na tom, aby byl vyšetřovací spis doplněn o přepis telefonních záznamů mezi hosty, či zaměstnanci restaurace Monarch a záchrannou lékařskou službou, ze dne 9. října 2008, v časovém rozmezí 23:00 – 13:15 hod a to na obou linkách 155 a 112.

 

 

-         Mám za to, že i neúplným spisem je prokázána moje nevina. Má obrana před pokračováním zákeřného útoku byla přiměřená. Neměl jsem ke smrtelnému zranění jiný důvod, ani motiv. Nic jsem neplánoval a v naprosté pohodě jsem se bavil na prominentním večírku. Většinu času se svojí přítelkyní, panem Martinem Vlastou, ale i Jaroslavem Tvrdíkem, Petrou a Jiřím Paroubkovými, Jiřím Dientsbierem, Šlajerem, slečnou Hanákovou, Kočkovými a ostatními. Naprosto pohodový večírek na vysoké společenské úrovni. Těsně před tímto večírkem jsem přiletěl z Jekatěrinburgu, kde jsem byl služebně na veletrhu cestovního ruchu. Dlouho jsem sháněl pravý jeseteří kaviár pro svého přítele pana Paroubka. Na večírek jsem doprovázel svoji těhotnou přítelkyni. Předpokládal jsem, že tam získám další možnosti svého společensko-ekonomického rozvoje. Nikdo mě nemůže podezřívat z toho, že jsem na tomto večírku plánoval někoho zastřelit. Žádný úmysl, kromě zmíněné přiměřené obrany neexistuje.

 

Naproti tomu si já, ale i obhajoba myslíme, že útočník V. Kočka ml. měl hned několik důvodů a motivů, proč mě napadl.

 

 

MOTIV č.1:

Klan Kočkových, a tím i V. Kočka ml. mě velmi dobře znali již mnoho let prostřednictvím osob Šlajera, Šloufa, Paroubka, Starky, Yvety Mašínové a možná i dalších. Provokoval jsem je už jenom tím, že jsem. Mám sluneční povahu, lehce získávám mnoho přátel a podporu vlivných, mocných lidí tak, jako mnoho zarputilých nepřátel, kteří mi závidí. Občas jsem se postavil do cesty jejich podnikatelským zájmům a aktivitám. Vedl jsem společnost ACCT, která vyhrála ve výběrovém řízení, vyhlášeném RAJ Praha 1, podnikem v likvidaci, na dlouhodobý pronájem domu na Václavském náměstí 43. V tomto domě měli velmi výhodně pronajaty nebytové prostory přátelé a obchodní partneři rodiny Kočkových. Od samého začátku jsem byl ve sporu s panem Vratislavem Šlajerem a jeho firmou Consus. Žil a podnikal jsem způsobem nezávislého a svobodného člověka. Své štěstí a úspěchy jsem dával svému okolí vždy najevo, užíval jsem si života. Byl jsem pyšný na své děti, rodinu a své mladé ženy. Klan Kočkových jsem nerespektoval, neponižoval jsem se před nimi a nebál se jich, protože jsem je neznal. Svým chováním jsem jim dával jasně najevo, že se jim nikdy nepodřídím a jejich majetek, peníze, vliv a moc mě nijak neohromují. Na osudném večírku tuto skutečnost ještě umocnila moje přítelkyně Lucie Staňková, která na provokaci „bossů z Výstaviště“, aby si šla vybrat pořádné auto na Výstaviště, odpověděla otázkou: „jak víte, jakým autem jezdím?“ Kočkův klan na takové jednání není zvyklý. Ve své nadřazenosti vyžaduje určitý druh poslušnosti. Jenomže my jsme byli pozváni na autogramiádu panem Paroubkem, ne rodinou Kočkových. Dál jsme si jich nevšímali a odešli jsme si sednout k našemu stolu. Pro nás to byla vyřízená věc. Moje přítelkyně se v této snobské společnosti necítila dobře, pořád si přála jít domů. Ješitnost a nadřazenost vedla V. Kočku ml. k rozhodnutí ztrestat moji drzost, dát mi jasně najevo, kdo tady rozhoduje a kdo je tady pánem. Věta: „ty nebudeš urážet mýho tátu,“ nebo „nedovolím urážet mýho tátu“, apod., je svědky vždy uváděna trochu jinak . Rozhodně a zcela jasně chtěl V. Kočka ml. svým útokem ztrestat moji drzost. Ukázat se před ostatními svými přáteli a obchodními partnery, jaký je to bijec a jak si umí zjednat pořádek a autoritu. Snad se chtěl ukázat před vlastním tátou. Motiv tedy byl veřejně mě potrestat.

 

Důkaz:

a.       Nájemní smlouva na dům Václavské náměstí 43 mezi RAJ Praha 1, podnikem v likvidaci a ACCT- Rakousko-českou poradní a obchodní společností.

b.      Svědectví přítomných hostů, jmenovaných V. Kočkou nejml. a Jaroslava Čepka, dlouhodobého ředitele Výstaviště.

 

 

MOTIV č.2:

Zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy o prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšší státní správy jsem byl v rámci „stopy č.8“ uveden jako kontroverzní podnikatel, patřící do skupiny Mrázka, Starky, JUDr. Pechana, Ing. Kadlece, Ing. Krejčíře, Pitry a Provoda. Měl jsem údajně donášet, hlavně z prostředí příbramského fotbalového bosse Starky, informace svému příteli, předsedovi vlády Jiřímu Paroubkovi. Absolutní lež, nesmysl. Kromě Starky jsem nikoho z fotbalu neznal. Výborný konspirativní tah k odvedení pozornosti vyšetřování a k rozbití celé Kubiceho zprávy. ÚOOZ se dokonale chytil na návnadu. Všichni dobře víme, že pedofilie pana Paroubka je naprostý nesmysl. Provozoval jsem lodě v Chorvatsku a tato informace mně byla zaslaná prostřednictvím internetu tři dny před parlamentními volbami.

 

Pod bodem 7) stopy č.8 bylo napsáno: „K osobě Ing. Bohumíra Ďurička, který je údajně věrný přítel Paroubka, který má dělat šéfa jeho poradců, jsou tu informace o jeho mediálním průšvihu, týkající se jeho dovolené na jachtě. Dle zdroje novinářů zde měl držet a souložit se svojí nezletilou dcerou, kterou má mít při jeho návštěvách k dispozici Paroubek. Osoba Ďuričko je ve spojení se Starkou a předává informace z tohoto prostředí Paroubkovi.“ Taková neskutečná lež, blábol, avšak vynikající tah někoho z podsvětí, dokonalá konspirace. Obětuje se bezvýznamný a nezajímavý podnikatel. Ďuričkovi to jen zničí život a kariéru. Takový nesmysl předseda vlády Paroubek lehce vyvrátí, Kubiceho zprávu zneguje. ÚOOZ bude rozprášen a materiál odsouzen k zapomnění.  Na Kočkovi si nikdo ani nevzpomene, jsou to přeci slušní kluci, provozující dlouhá léta Matějskou pouť. Kubiceho zpráva se totiž podrobně zabývala činností agentury 1. česká produkční, kterou vedl V. Kočka st,. poradce Paroubka na úřadu vlády. Do této skupiny ÚOOZ zařadil dále Jana Kočku a dalších několik jejich příbuzných, kteří měli připravovat vraždu „kmotra podsvětí“ Františka Mrázka. Tuto informaci potvrdil F. Mrázkovi muž dobře orientovaný v podsvětí, pan Spěvák, nynější obchodní partner Starky. Do této skupiny dále patří Martin Vlasta, Jan Pirke, celá rodina Kočkových a další.

Klan Kočkových mě velmi dobře znal , já je ale nikoliv. Nikdy jsem k těmto lidem nepatřil. Nepřátelil jsem se s nimi, ani jsem s nimi neobchodoval. Nikdy jsem se nenechal zatáhnout do jejich praktik vydělávání peněz. Byl jsem předhozen ÚOOZ a policii ČR jako oběť ke zničení a zahlazení stop. Nevyšlo to. Přirozené štěstí a schopnosti mě rychle vrátily na výsluní. Pro Kočkův klan naprosto nepochopitelné. On vstal z mrtvých, žije si dál svůj bezstarostný život. Peníze, majetek, Kubice i Kočkovi jsou mu lhostejní. A ještě ten, který byl obětován a měl být zničen je tady, na prominentním večírku bossů z Výstaviště a dovoluje si na klan Kočkových, taková neskutečná drzost!

 

Tento motiv útoku byl v dlouhodobé nenávisti, v nepochopení, že ještě žiji, užívám si života, mám dokonce vedle sebe krásnou a mladou, těhotnou ženu. Peníze mi nechybí. Dávno jsem byl na listině Kočkových jako nežádoucí. V. Kočka ml. si k vyjádření své vnitřní nenávisti vybral ten nejhorší okamžik, svůj zákeřný a brutální útok nepřežil.

 

Důkaz:

a.       Kubiceho zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšší státní správy.

b.      Výslech bývalého policisty ÚOOZ Karla Tichého.

c.       Knížka Jana Žáčka „Politický buldozer“, případně jeho výslech.

 

 

 

V této souvislosti zdůrazňuji skutečnost, že jsem Václava Kočku ml. viděl pouze dvakrát. Poprvé jsem byl Kočkovým představen Yvetou Mašínovou při příležitosti oslav 56. narozenin Jiřího Paroubka ve Vojanových sadech na Malé Straně. V. Kočka ml. byl zřejmě v doprovodu družky Markéty Palečkové. Jeho nová milenka tam postávala osamocena a pořád ho sledovala. Já jsem se tam neplánovaně potkal se svojí přítelkyní Lucií Staňkovou. Oslava trvala dlouho do noci, dosti se pilo. V. Kočka ml. pil svoji oblíbenou whisky Chivas Regal. Odcházeli jsme společně. Václav Kočka ml., ačkoliv pod vlivem alkoholu, usedl do svého Bentley a odjel. S policií si viditelně starosti nedělal. Já jsem odešel pěšky, sám do hotelu Axa. Podruhé jsme se potkali osudově v restaurantu Monarch. Vždy při příležitosti konání slavnostní akce, pořádané týmem lidí kolem Jiřího Paroubka. Je to spojovací můstek od začátku naší tragédie.

 

Důkaz:

a.       Obhajoba trvá na výslechu družky Václava Kočky ml., Markéty Palečkové, která vypovídala na policii ČR, nebyla ovšem vyslechnuta jako svědkyně.

 

 

MOTIV č.3:

Asi ve 22:30 hod. jsem byl na toaletě. Byl jsem domluvený se svojí těhotnou přítelkyní, že už půjdeme domů. Nutno podotknout, že si Lucie Staňková přála odejít ihned po ukončení autogramiády. Když jsem procházel kolem baru, všiml jsem si tam sexy ženy ve společnosti muže. V ruce držela růže, které jsem koupil Petře Paroubkové. Zdála se mi být povědomá. Viděl jsem ji již několikrát na akcích ČSSD a jednou jsem ji potkal na moři v Chorvatsku. Velmi atraktivní žena. Když jsem ji šel pozdravit, poznal jsem její doprovod, byl to V. Kočka ml. Nutno podotknout, že se k ní V. Kočka ml. choval více, než důvěrně. Zavtipkoval jsem, že pan Kočka má pěknou manželku. Ten zanechal mou poznámku bez povšimnutí. V  legraci, v pohodě jsem se nechal za ty růže pozvat na panáka. Doslova jsem panu V. Kočkovi řekl: „když jste tak bohatí, tak byste si ty růže pro dámu mohl ode mě koupit.“ V. Kočka ml. tuto poznámku přešel a pozval mě na whisky. Ze zdvořilosti jsem mu to oplatil. Pro mě to skončilo. Nikoliv pro V. Kočku ml. Ten, kdo ho zná, by si to jistě nikdy nedovolil. Bral to jako urážku, veřejné ponížení před objektem jeho zájmu. Už nemyslel na nic jiného, než jak mě za to potrestat.

 

Třetím motivem útoku byl pocit ponížení na veřejnosti a před atraktivní ženou, objektem jeho zájmu. Jeho ješitnost a nadřazenost, dosavadní život mu nedovolili tuto malichernost přejít. Již věděl, že drzouna potrestá. Počkal si, až většina politiků odejde. Až když dole v suterénu zůstali pouze jeho přátelé, obchodní partneři, rozhodl se a napadl mě údery do tváře.

 

Důkaz:

a.       Výslech zmiňované atraktivní ženy, která byla celý večer ve společnosti V. Kočky ml.

 

 

 

DOSLOV:

 

1)      Domnívám se, že existuje ještě čtvrtý motiv pro mé napadení. Nikdo nemohl dopředu počítat s tím, že na prominentním večeru při příležitosti křtu Paroubkovy knihy dojde k takové tragédii. První tři motivy by nestačily, kdyby se hosté postupně nerozcházeli domů. Kolem 23:00 hodiny se prostředí změnilo. Dole v suterénu zůstali pouze Kočkovi přátelé a obchodní partneři a bohužel já se svojí těhotnou přítelkyní. V. Kočka ml. si byl naprosto jistý jejich věrností a loajálností. Byl si jist, že ať se stane cokoliv, nemůže se mu nic stát. Všichni mu dosvědčí jeho verzi konfliktu. Rozsah zranění napadeného, či dokonce jeho smrt, s tím si nedělal těžkou hlavu, byl přece mezi svými. Byl si stoprocentně jistý, že si nikdo z přítomných nedovolí vypovídat proti Kočkovým. Doposud ustáli všechny pokusy je z něčeho obvinit. Peníze, moc, vliv a jejich političtí zastánci přece vyřeší vše v jeho prospěch. Byl si stoprocentně jistý, že se mu nemůže nic stát. Dobře věděl, že je mladší, fyzicky zdatnější, trénovaný v bojových uměních. Má za sebou mnoho vítězných soubojů v ringu. Ovládá thai-box a kick-box. Vše je na jeho straně.

 

Kolem 23:10 hod., těsně před odchodem domů se definitivně rozhodl mně potrestat. Jestli mě chtěl rovnou zabít, nebo pouze významně zranit, ponížit před mladou přítelkyní, se už asi nikdo nedozví. Napadl nás možná proto, že se chtěl ukázat před tátou a ostatními, jak si umí sjednat pořádek a úctu. Nebo možná proto, že penězi, ani majetkem na nás Kočkovi, ani ostatní nezapůsobili. Možná chtěl všem přítomným ukázat, jak se trestá neposlušnost, a jakou má moc. V. Kočka ml. měl pocit neporazitelnosti, byl mezi svými, byl na to z dřívějška zvyklý, byl v nadřazenosti a rozmazlenosti vychován. Byl zvyklý, že peníze, majetek, vliv a moc nakonec vše vyřeší. V. Kočka ml. si myslel, že se mu nemůže nic stát, že nemůže v žádném případě prohrát. Nepočítal s tím, že jsem ozbrojený legálně drženou pistolí, a i kdyby, přece si ji nebudu brát na takový prominentní večírek a nebudu se proti útoku účinně bránit. Neuvědomil si, že narazí na chlapa, který vždy a za každých okolností bude bránit svoji rodinu a sebe.

 

 

2)      Ačkoliv jsem čtyřikrát rozvedený a jsem otcem pěti dcer, jsem rodinný typ muže. O všechny ženy a děti se starám. Na dítě platím běžně 20 tisíc Kč měsíčně. Se všemi bývalými ženami a dětmi se stýkám a starám se o ně. Žádné soudní spory o výživném na své děti, či spory v oblasti rozdělení společného jmění manželů jsem nevedl a nevedu. Dám rodině vše, co potřebuje. Na sebe nikdy neberu ohled.

 

Důkaz: Výslech bývalé manželky Zuzany Ďuričkové a dcery Nicole.

 

 

3)      Téměř dva roky jsem žil ve společné domácnosti s Lucií Staňkovou. V roce 2007 jsme se na přechodnou dobu rozešli a bydleli jsme samostatně. I přes tuto skutečnost jsme k sobě měli vztah a dál jsme se spolu scházeli. Nikdy vlastně nedošlo k úplnému rozchodu s přítelkyní Lucií Staňkovou. V září roku 2007 jsem zcela náhodně potkal Janu Jirsovou, velmi mladou a krásnou ženu. Vznikla láska a vztah na první pohled. Můj vztah s Lucií pokračoval tak, jak nám to oběma vyhovovalo. Nezávislý vztah, který byl postavený na občasných sexuálních schůzkách. Jednoduše řečeno, miloval jsem dvě ženy. Když Lucie Staňková otěhotněla, tak jsem tomu z počátku nevěřil. Mám v sobě od přírody odpovědnost k rodině, k dětem. Jsem zásadně proti potratům. Pro mě je dítě božím požehnáním a zázrakem. Od první chvíle jsem se o Lucii Staňkovou a dítě staral. Je osudové, že jsem se na autogramiádě rozhodl žít s Lucií Staňkovou a společně vychovávat dítě. Tragická událost toto rozhodnutí znemožnila realizovat.

 

Dnešní stav je takový, že miluji obě ženy, tedy Lucii Staňkovou a Janu Jirsovou. Když to vše přežiji, postarám se finančně a majetkově o Lucii Staňkovou a s Janou Jirsovou bych si přál žít a vedle ní zestárnout.

 

 

Tímto předcházím zbytečným diskusím a provokacím klanu Kočkových a bulvárního tisku.

 

 

 

           Ing. Bohumír Ďuričko v. r.

 

 

 

—————

Zpět