Otevřený dopis Petře Paroubkové

 

 

Vážená paní Paroubková,

 

    ačkoliv jsem za údajnou vraždu Václava Kočky ml. nespravedlivě zbavený svobody již třetím rokem, dostala se mi do rukou Vaše kniha „V botičkách od Diora“. Po jejím přečtení musím konstatovat, že jsem nic horšího, tak bezcenného a prázdného, ještě nečetl. Obyčejné pavlačové drby. Musím se ale velmi důrazně ohradit proti Vámi uvedeným lžím a pomluvám, týkajícím se mé osoby. Podání žaloby na ochranu osobnosti s příslušným požadovaným odškodněním musí bohužel následovat. Vaše kniha je velmi povrchní, záměrně vynechává důležitá fakta, skutečnosti a události. Obsahuje polopravdy a velmi zkreslené informace, které ovšem stejně nikoho nezajímají. V této souvislosti je mou povinností tyto lživé informace narovnat a doplnit o pravdivé skutečnosti, týkající se nejen mé osoby. Začínám litovat toho, že jsem svoji knihu „Kočkoviny“ v plném rozsahu prodal.

 

1)      Jiří Paroubek mě osobně požádal o zajištění tajné dovolené v Chorvatsku pro sebe a milenku Petru Kováčovou. V té době byl totiž ještě ženatý se Zuzanou Paroubkovou. Jiří za mnou přišel do kanceláře na Václavském náměstí. Byl jsem překvapený. Dali jsme si dobré francouzské víno a doutníka, znal jsem totiž velmi dobře jeho dosavadní milenku.

 

2)      Váš chtíč získat moc, postavení a bohatství za každou cenu jste zaměřila na ženatého muže, bylo Vám to naprosto lhostejné, hlavně, že jste dosáhla svého cíle. Podváděli jste Zuzanu Paroubkovou. Veškeré své snažení jste přizpůsobila cíli dostat Jiřího do chomoutu.

 

3)      Úplně jste zapomněla, že jsem kryl nevěru Jiřího Paroubka, ačkoliv jsem se se Zuzanou Paroubkovou často vídával, pracovně i soukromě. Po rozvodu se můj zeť stal jejím osobním řidičem. Paní Paroubková něco tušila a často se mě na Vás ptala. Bylo to pro mě velmi složité, protože neumím lhát. Nebyla jste první milenkou Jiřího Paroubka. Jednu takovou věrnou vodil za nos dlouhá léta. Rozvodového právníka JUDr. Radka Šimka jsem Vašemu současnému manželovi doporučil já, když jsem byl v létě na dovolené s Lucií Staňkovou na Sardinii a Corsice.

 

4)      Společenských akcí sociální demokracie a privátních akcí různých osobností jsem se vždy zúčastňoval pouze a zásadně na základě vlastnoručně podepsané pozvánky. Na nepodepsané pozvánky jsem vůbec nereagoval a nikdy jsem se nikam nevnucoval. To Vy jste se vnutila do společnosti Jiřího Paroubka. Tvrdě a nesmlouvavě jste mu rozbila manželství a vnutila se mu za ženu. Byl to Váš dobře vymyšlený plán. Já jsem se nikdy a nikomu vnucovat nemusel. Společnost jsem si bohužel nevybral dobře. Šla jste nekompromisně za svým cílem stát se ženou premiéra a budoucího presidenta.

 

5)      Samozřejmě jsem byl pozván i na svatbu Jiřího Paroubka. Martin Vlasta mi v mé kanceláři osobně nabídl být svědkem Jiřího. Potěšilo mě to, ale vnutil jsem mu myšlenku, že svědkem musí být někdo významný. Protože jste Slovenka, navrhl jsem, aby Jiří Paroubek požádal slovenského premiéra Fica. Rozhodně to byl můj nápad. Svatba v hotelu Esplanade byla velmi přísně zabezpečena. Bez pozvání by se tam nikdo nedostal, vnutit se tam bylo zcela nemožné! Spolu se svou snoubenkou Janou jsem dostal čipovou kartu a svůj apartmán. Svatba byla velkolepá, musela být velmi drahá.                                                                         Vážená Petro Paroubková, pročpak jste vynechala část svatby, kdy jste byla „unesena“ do vyhlášeného baru na náměstí v Mariánských lázních? Tento nápad vymyslel Vlastimil Dvořák s dcerou a s Martinem Vlastou. Já jsem byl proti. Ve skupině samozřejmě Jirka Paroubek chyběl. Bylo to pro mě velmi trapné a nepříjemné, tak jsem Jirkovi mobilem dal vědět, kde jsme. Rychle dorazil i s ochrankou. Začala alkoholická smršť. Pilo se drahé šampaňské Don Perignon a vodka. To Vás zmohlo a po návratu do hotelu Esplanade jste s Jiřím Paroubkem odešla prožít svatební noc. Ostatní hosté se přemístili do hotelového baru a diskutovali o tom, jaká ta svatební noc asi bude. S mou snoubenkou jsme hráli kulečník, ale rozhodně jsme spolu netančili. Odešli jsme ještě před ostatními na hotelový apartmán, který pro nás byl připraven v rámci pozvání. Ráno, ještě před snídaní jsme se Jiřímu Paroubkovi omluvili a odjeli jsme. Spěchal jsem na svoji oblíbenou loveckou výpravu do Krušných hor.

 

6)      Na autogramiádu Paroubkovy knihy v restaurantu Monarch jsem byl pozván osobně Jiřím Paroubkem, i písemně. Lidový dům dvakrát ověřoval mou účast. Kvůli této akci jsem zkrátil služební cestu do Jekatěrinburgu. Od svatby se ale změnilo to, že Lucie Staňková, se kterou jsem bohužel rázně neukončil vztah, nechtěně a neplánovaně otěhotněla. Dal jsem přednost odpovědnosti a po dohodě jsme se s Janou rozešli, ačkoliv mé srdce patřilo jí. Autogramiádu jsem považoval za dobrou příležitost vyvést Lucii do společnosti a současně s ní dohodnout podmínky našeho společného života. Protože jsem věděl, že sociální demokracie vyhraje senátní i krajské volby, lákala mě i příležitost rozšíření mých podnikatelských aktivit. Měl jsem pocit, že si to za služby pro Jiřího Paroubka a sociální demokracii tak trochu zasloužím.

 

    Vážená paní Paroubková, máte pravdu, Václav Kočka ml. se celý večer opíjel na baru ve společnosti Martina Vlasty a Květy Kočové. To jsem já ale nemohl vidět, seděl jsem úplně někde jinde. Ve společnosti Jaroslava Tvrdíka a budoucího senátora Dienstbiera s manželkou jsem Vám hlídal baseta Toničku. Ale s tím kaviárem a s růžemi jste to opravdu přehnala. Dnes už vím, že jsem udělal osudovou chybu, když jsem na Váš večírek vzal těhotnou Lucii Staňkovou a dával jsem veřejně najevo své štěstí. Nevěděl jsem, že jste několik dní před touto slavností potratila svoje dítě. Tato nechtěná provokace byla jedním z hlavních důvodů zákeřného a brutálního útoku Václava Kočky ml. Jak písemně doznal svědek Vratislav Šlajer, útok byl plánován a jeho účelem byla má smrt a potrat Lucie Staňkové. Tento plán téměř vyšel. Za tuto nechtěnou provokaci se Vám tímto dodatečně omlouvám. Je podivuhodné, že Policie ČR nevyslechla Jaroslava Tvrdíka, který seděl naproti nám a mimochodem platil hotově útratu za sociální demokracii, a Květu Kočovou, která trávila celý večer ve společnosti Václava Kočky ml. Asi máte pravdu, útok mohl souviset i s plánem nespokojené skupinky kolem Tvrdíka a Martina Vlasty, kteří se cítili nedocenění za své služby a měli zájem odstranit Jiřího Paroubka z místa předsedy ČSSD. Celá tato tragická událost má politický charakter. Nyní naprosto chápu požadavek mého advokáta, kdy mě jménem povolaných z vyšších míst žádal o mlčenlivost a loajalitu až do parlamentních voleb. Svůj slib jsem splnil a odměnou mi je trest za vraždu bez motivu a úmyslu na 12,5 roku zbavení svobody. Taková nespravedlnost!

 

    Vážená Petro Paroubková, pročpak jste ve své knize vynechala svůj osobní a velmi přátelský vztah k Václavu Kočkovi ml.? Sama jste přeci v tisku a médiích po tragické události uvedla, že V. Kočka je Váš osobní a rodinný přítel. Napsal jsem Vám, že takové přátele Vám přeji. Pro mě jsou to zločinci, mafiáni a členové organizovaného zločinu. Protože se ráda pohybujete v bohatství a blahobytu, tyto vlastnosti Vám asi nevadí.

 

7)      Ano, máte pravdu, ale pouze z doslechu. Vy osobně jste mě nikdy neviděla unaveného alkoholem. Dvakrát mně ale opravdu bylo velmi špatně. Bylo to vždy po setkání s lidmi z řad sociální demokracie, kteří pijí první ligu. Jejich šéfem je Vratislav Šlajer. Nabízel mi vždy vodku ze „stakanů“ a nutil kouřit jeho doutníky. Nyní jsem už třetí rok bez alkoholu, sexu a podivných lidí z politiky. Vůbec mi to neschází, vyčistily se vztahy, žádnou závislostí rozhodně netrpím.

 

8)      Vážená Petro Paroubková, vlastně bych se mohl popravdě vyjádřit ke každé kapitole Vaší knihy. Rozhodně to udělám rád pro ty, kteří o to ještě budou stát. Dle mého názoru jste raději měla mlčet. K jedné z kapitol se ale vyjádřit musím. Vždy jsem byl pravicový volič, až do roku 2005. Langer a Vidím v zádech s Landou a Bartákem, a tím i Kočkovými, zveřejnili tzv. Kubiceho zprávu. Dobrý plán, jak se zbavit Paroubka. Naprosto vymyšlenou historkou o jeho pedofilii a o mně jako pasákovi svých nezletilých dcer Nicole a Aničky zničili můj osobní život, budoucnost i podnikání. Ačkoliv mi ODS ústy Jaroslava Jurečky slíbila omluvu a odškodnění pro mé nezletilé dcery, Topolánek to neudělal. Doporučil mi, abych se obrátil na soud. To jsem samozřejmě udělal a podal jsem trestní oznámení. Do dnešního dne se soud nekonal. Tímto postojem ODS jsem se dostal do tenat sociální demokracie. Přál jsem Paroubkovi, aby v roce 2006 vyhrál volby. Bohužel mi tento plán nevyšel. Důvody jsem detailně popsal ve své knize Kočkoviny. V rytmu nesmlouvavého politického boje mě Jiří Paroubek navštívil a požádal mě o fotografie, kde jsem s významnými osobnostmi z ODS a Hradu. Tak se do tohoto alba dostala i Lucie Talmanová. Nenapadlo mě, že je zveřejní jako kompromitující materiál. Kdyby mě o tom informoval, nikdy bych mu je nedal. Tímto se veřejně omlouvám Lucii Talmanové za všechny způsobené komplikace. Vždy jsem si jí vážil a oceňoval jsem její práci v zastupitelstvu MČ Praha 1. Nikdy jsem jí nenadbíhal, nebyli jsme ani přátelé. Uveřejněné fotografie jsou z plesu MČ Praha 1 na Žofíně. Stydím se za Vaše slova na adresu Lucie Talmanové, která je, na rozdíl od Vás, dámou. Naše vztahy byly vždy korektní a většinou pracovního rázu. Z toho je naprosto zřejmé, kam až jsou představitelé sociální demokracie pro vítězství ve volbách ochotni zajít.

 

    Závěrem se musím zmínit o tom, že jsem měl přátelský vztah k Zuzaně Paroubkové i k jejímu synovi Jirkovi. Jiřího Paroubka, Vašeho nynějšího manžela jsem před Vámi několikrát varoval. Mám talent vidět do lidí a od prvního setkání s Vámi u mě v kanceláři jsem věděl, že Vás v cestě za postavením a mocí nic nezastaví. Ve svém chtíči jste ale zapomněla na základní principy dobra a zla. Vaše zlo Vás dříve či později dožene.

 

    Na úplný závěr Vám musím říct jednu pravdivou skutečnost o mé osobě. Celý život jsem pomáhal potřebným. Vše, co jsem vydělal, jsem rozdal a daroval. Nikdy bych nikoho nezabil a už vůbec nezavraždil. Velmi mě mrzí, že se mě Jirka nezastal, protože dobře ví, jak to bylo. Nejsem násilnický typ, jako byl Václav Kočka ml. Jsem od přírody společenský a mírumilovný člověk. Svůj boj o spravedlnost a pravdu nikdy nevzdám. Lásku probouzí jen láska, nedá se vynutit, ani koupit. V mém srdci je opravdová láska a naděje, na nic si nehraji a trpělivě čekám na svůj osud. Nic špatného, ani dobrého Vám nepřeji, jste pro mě jen minulost a špatná zkušenost.

 

 

Nespravedlivě odsouzený: Ing. Bohumír Ďuričko

 

 

V Karviné dne 28. prosince 2010