Dopis Michalu Brožovi

 Redakce časopisu Šíp

Michal Brož

Šéfredaktor

Přátelství 986

110 00 Praha 10

 

V Karviné dne 25. července 2010

 

 

Věc: Článek „Vrah Ďuričko v cele se fotil na mobil“ ze dne 22.07.2010

 

 

Vážený pane šéfredaktore,

 

            v úvodu tohoto dopisu Vám musím poděkovat za uveřejněný článek ve Vašem časopisu a obzvláště za fotografie, které jsem doposud neviděl. Na to, že jste bulvární časopis, dopadli text i grafická úprava docela dobře. Vzhledem k tomu, že jsou některé pasáže zavádějící, až lživé a mystifikují Vaše čtenáře, pokusím se touto cestou tyto skutečnosti napravit. Přílohou tohoto dopisu Vám zasílám Rozsudek jménem republiky, č.j.: 46T 1/2009 ze dne 10. dubna 2009 (příl. č.1). V této souvislosti Vám doporučuji prohlédnout si webové stránky www.tn.cz, domácí zpravodajství ze dne 19.10.2009, kde je dostatečně zdokumentované moje zranění po zákeřném a velmi tvrdém útoku pěstí do obličeje od V. Kočky ml. Současně Vám a Vašim investigativním novinářům a zpravodajům doporučuji podívat se do národní databáze nevyřešených násilných trestných činů, kde určitě najdete i bratry Kočkovi a jejich napojení na ruskojazyčný organizovaný zločin. Otázkou je, zda na to máte odvahu. Snad byste se alespoň mohli zabývat kauzou Jana Kočky juniora, který v opilosti a pod vlivem drog ujížděl v terénním voze policii ČR. Po jeho dramatickém zadržení v noční Praze v blízkosti Muzea se snažil uplácet policisty. Samozřejmě se hned ráno ujal případu rodinný advokát JUDr. Lžičař, který mimochodem zastupuje v kauze justiční mafie Nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou a tento trestný čin byl rychle zprovozen ze světa. Kdopak to asi zařídil?

 

Dále Vám posílám dopis ze dne 26.05.2010 (příl. č.2), ve kterém žádáme nejvyšší státní zástupkyni JUDr. Renatu Veseckou o pomoc v boji proti korupci, moci a organizovanému zločinu, o pomoc při zajištění práva a spravedlnosti. Také Vám zasílám žádost o prošetření podmínek průběhu návštěv ve věznici Karviná ze dne 14.04.2010 (příl. č.3), vyřízení stížnosti vězeňskou službou ČR ze dne 14.04.2010, č.j. VS 145/2010 – 50/SL/131 (příl. č.4) a naši odpověď ze dne 27. dubna 2010 (příl. č.5). Věřím, že pro Vás tyto materiály budou dobrou inspirací k zamyšlení se, o co v tomto příběhu jde a v jaké stavu je naše soudnictví, vězeňství a policie ČR.

 

Vážený pane šéfredaktore, dovoluji si Vám napsat ještě několik osobních připomínek k textu článku. Prosím o poskytnutí všech obrázků a sms textů, které máte k dispozici. Dokončuji další knihu s názvem Vězeňská zeď a tyto autentické materiály by byly velkým oživením tohoto svědectví o dění v našich věznicích. Zatím je kniha plná násilí, neřesti, zla a krve, o drogách ani nemluvě. Co se týče mé knihy Kočkoviny, byla připravena k vydání ještě před květnovými volbami. Neznámý kupec k mé spokojenosti koupil a zaplatil celé vydání 5000 ks výtisků, včetně autorského práva pro příštích pět let.

 

Nyní přímo k textu. Od samého počátku soudního procesu usiluji o očištění mého jména. Nikdy bych nikoho nezabil a už vůbec nezavraždil! Nikdy mě nenapadla myšlenka vyhýbat se odpovědnosti za to, co se ten tragický večer stalo. Útěkem do zahraničí bych se stal mezinárodním psancem a nikdy bych nemohl očistit svoje jméno, zbavit se nálepky vraha! Není žádným tajemstvím, že jsem si přál vše prodat a odcestovat navždy do zahraničí za teplem. Přál jsem si poslední třetinu svého života prožít v rodinném kruhu a zapomenout na zkorumpovanou Českou republiku. Tragická událost mi toto přání na dlouhá léta oddálila. Tato touha, či přání nemá nic společného s Vaší úvahou o přípravě útěku z vězení. Pevně jsem věřil, že Nejvyšší soud musí skandální a nespravedlivý rozsudek zrušit! Nestalo se tak. Mafie Kočkových má velkou moc a dlouhé prsty. Uměle vytvořená teorie o mém možném útěku do zahraničí byla podmínkou mého vazebního věznění.

 

V červnu 1989, v roce sametové revoluce jsem skutečně podepsal spolupráci s československou kontrarozvědkou. O této nevědomé spolupráci s StB vedu dodnes soudní spor s Ministerstvem vnitra, toto téma je dobré už jen pro bulvár, skoro nikoho už to nezajímá.

 

Jinak pozdravuji „bonzáka“ – zpravodaje. Co se mně a mým advokátům nepodařilo, podařilo se jemu. Dostal se ke spisům Vězeňské služby ČR. Moji advokáti budou samozřejmě požadovat vysvětlení. Já ne, já bych potřeboval ty materiály. Jistě mi rozumíte. Vyměním tyto důležité materiály pro moji nevinu za můj honorář. Zveřejnění článku a fotografií si oceňuji na 1,5 milionu Kč. Nevím, jak se k tomuto problému postaví moje snoubenka. Mohly bychom tu knihu vydat společně. Potom by byla cena poněkud vyšší. Jinak od toho příběhu s mobilem uběhlo už sedm měsíců. Vlastně jsem ho ani nepotřeboval a nepotřebuji. Vaše úvahy o možnosti mít mobil v Karviné jsou zcela zcestné. Také již vypadám jinak.

 

Vážený pane šéfredaktore, v závěru tohoto sdělení vám dávám návrh, či podnět na další článek. Zabývejte se třeba tím, kolik mobilů bylo v určitém období zabaveno ve věznici Valdice. Je to dobrý „business“ hlavně před Vánoci. Osobně odhaduji, že jenom za rok 2009 bylo zabaveno více, jak 200ks mobilních telefonů. Při odhadované průměrné ceně za kus se jedná o roční obrat více, jak dva miliony Kč. To se už vyplatí riskovat. Pro někoho je to dobrý kšeft. Jakým způsobem si odsouzení mobilní telefony opatřují? A co sim karty a drogy? Zajímají Vás tyto otázky? Já Vám na ně odpovídat nebudu. Proč jste si vybrali právě mě je ve hvězdách. Asi mě chce mafie Kočkových neustálou šikanou a psychologickým terorem dohnat k sebevraždě. To se jim rozhodně nepodaří. Pevně věřím, že je pouze otázkou času, kdy si pravda najde svoji cestu a spravedlnost nakonec zvítězí.

 

Závěrem si přeji říct Vašim čtenářům, že kdyby byla ve věznicích dodržována pravidla „Listiny lidských práv“, především v oblasti styku odsouzeného s rodinou, osobami blízkými a osobní kontakt s vnějším světem, většina odsouzených by mobil nepotřebovala. Omezený, či vůbec žádný osobní kontakt ničí manželství a mezilidské vztahy! Z odsouzených se postupně stávají zločinci a recidivisté! To je ale další kapitola systémových chyb v českém vězeňství.

 

 

                                                                       Nespravedlivě odsouzený

                                                                        Ing. Bohumír Ďuričko

 

 

Přílohy: dle textu (1-5)