Dopis JUDr. Ivě Brožové

 

 

V Karviné dne 26. května 2010

 

 Nejvyšší soud České republiky

Předsedkyně Nejvyššího soudu

JUDr. Iva Brožová

Burešova 571/20

657 37 Brno

 

  

Věc: Skandální usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. března 2010, č.j. 3Tdo 1423/2009, stížnost na předsedu senátu JUDr. Eduarda Teschlera.

 

 

Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu,

 

         jmenuji se Ing. Bohumír Ďuričko, nar. 11.10.1953 a jsem pravomocně odsouzený za vraždu Václava Kočky, nar. 15.5.1968. Již dlouhých osmnáct měsíců bojuji za pravdu a spravedlnost. Stoprocentně jsem věřil, že Nejvyšší soud ČR zruší nespravedlivý rozsudek Městského a Vrchního soudu v Praze, nestalo se tak. Dovolání bylo odmítnuto. Provedl jsem analýzu odůvodnění usnesení, porovnal jsem text a jednotlivá tvrzení doktora Teschlera s protokoly o hlavním líčení a definitivně jsem pochopil, že stojím proti organizovanému zločinu velkého rozsahu, disponujícího obrovskou mocí, vlivem a kapitálem.

 

            Na straně 9 usnesení pan doktor píše: „Zároveň bylo zjištěno, že v okamžiku, kdy poškozený byl zasažen prvním výstřelem, směřujícím do oblasti srdce a již bezvládně padal na zem, obviněný ve střelbě pokračoval a následující výstřely již rotující tělo zasáhly poškozeného do boku a zad. Bez významu pak není ani to, že po třetím výstřelu došlo k závadě na zbrani (vzpříčení náboje), což podle znalce z oboru kriminalistiky (odvětví balistika) pplk. Ing. Petra Tůmy znemožnilo další (okamžité) pokračování ve střelbě!“ Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, toto tvrzení pana doktora Teschlera je absolutní lež, něčí úmyslná domněnka, konspirace, která má za úkol odůvodnit skandální, nespravedlivý rozsudek na hranici justičního omylu! Verze Kočkových, podle nichž stál poškozený před střelbou vzpřímeně a ve vzdálenosti až dvou metrů ode mě, čímž by se vylučoval fyzický kontakt, byla při soudním jednání popřena znaleckým posudkem z oboru balistika a z pitevního protokolu! Pan prim. Hladík, který byl přítomen rekonstrukci na místě činu, doslova uvedl: „... že Ďuričko střílel na Kočku nakloněného k němu zřejmě v pololeže či v záklonu, což by mohlo částečně potvrdit verzi obhajoby, podle níž Ďuričko střílel po domnělém útoku Kočky, ležící na své přítelkyni!“ Znalec z oboru balistika doplnil, že všechny rány vyšly z bezprostřední blízkosti, první z 10 až 25 cm od oběti a poslední maximálně z půl metru. Oba dva znalci konstatovali, že pořadí vstřelů se nedá jednoznačně určit! Střela nemůže způsobit rotaci těla! (viz. protokol o hlavním líčení ze dne 7.4.2009, č.j. 46T 1/2009, str. 31 – 35). Prim. MUDr. Hladík doslova řekl: „Co uváděl třeba svědek Šlajer, je nesmysl, protože ten uváděl, že střelec stál...!“ Dále v protokolu na stranách 35 – 42 uvádí znalec Ing. Petr Tůma doslova: „Podle vzdálenosti a umístění střel nejsem schopen určit jejich pořadí, ani která byla první a které následovaly...“ Dále uvádí: „Z toho stavu zbraně nelze usuzovat, že by střelec chtěl vystřelit počtvrté.“

 

            Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, odůvodnění pana JUDr. Teschlera pokračuje v nastaveném scénáři rodiny Kočkových od začátku této kauzy. Záměrně je manipulováno s výsledky a důkazy ze znaleckých posudků, jsou vynechány veškeré nesporné důkazy obhajoby. Tvrzení pana doktora Teschlera, že jsem namířil na útočníka zbraň s cílem ho usmrtit, že jsem pokračoval ve střelbě na rotující padající tělo Václava Kočky, které vychází z křivé svědecké výpovědi pana Vratislava Šlajera a jeho družky Lenky Hanákové, bylo stoprocentně vyvráceno při hlavním líčení soudu. Tato svědectví byla soudem označena a posuzována jako nevěrohodná. Věřil jsem, že takové lži, intriky a konspirace se už u Nejvyššího soudu ČR nebudou opakovat. Opět je vidět čitelný rukopis JUDr. Lžičaře, udělat z neustále opakované lži pravdu. Dobře ví, jak funguje naše justice a obrana proti těmto praktikám je téměř nemožná.

 

            Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, odůvodnění usnesení č.j. 3Tdo 1423/2009 obsahuje mnoho dalších závažných chyb a nedostatků. Z detailních rozdílů oproti protokolům o hlavním líčení lze usuzovat, že pan JUDr. Eduard Teschler měl k dispozici informace a materiály ve spisu neobsažené! Je minimálně podivuhodné, že JUDr. Lžičař byl o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR informován dříve, než já a moji advokáti. V této souvislosti Vás žádám, vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, o důrazné potrestání pana JUDr. Eduarda Teschlera tak, aby nesnižoval důstojnost Vašeho úřadu v očích laické a odborné veřejnosti. Jistě víte, že vše kolem této kauzy zveřejňuji na internetu. Pevně věřím, že se mi podaří pravdu prosadit a dosáhnout spravedlivého trestu. Nadále už nebudu bojovat za zproštění viny, protože v České republice je prostě nemožné tohoto cíle dosáhnout, ale budu bojovat o překvalifikaci skutku podle §141 Tr. Z. Připravujeme ústavní stížnost, stížnost pro porušení zákona Ministerstvu spravedlnosti. Tento boj za pravdu a spravedlnost nikdy nevzdám.

 

            Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, je neuvěřitelné, že se ani jeden soud nezabýval důvody a příčinami, proč se vlastně v restaurantu Monarch střílelo. Soudy se vůbec nezabývaly profilem osobnosti útočníka Václava Kočky ml., jeho minulostí, napojením na organizovaný zločin, pražské podsvětí, jeho trénovaností v bojových uměních kick a thai boxu. Soudy se vůbec nevypořádaly s důkazy o závažné trestné činnosti Václava Kočky ml. při vydírání se zbraní v rukou, s důkazy obhajoby o jeho agresivitě, násilí a nadřazenosti. Soudy se vůbec nevypořádaly s křivými svědeckými výpověďmi, nepravdivými znaleckými posudky a vůbec se nezabývaly důkazy obhajoby. Byla cítit snaha jednotlivých soudů mít to rychle za sebou, vyhovět rodině Kočkových a mě co nejrychleji dostat do Valdic, lidského pekla, kde se už o tzv. spravedlnost postarají jiní. Spravedlnost ve formě nepsaných zákonů, vendety podle zvyklostí rodiny Kočkových. Musím ale uznat, že do té doby se stát o moji bezpečnost staral až přehnaně dokonale.

 

V této souvislosti zaujatosti a nerovných podmínek obhajoby a obžaloby při soudním líčení musíme poukázat i na hrubé, až úmyslné chyby policie při ohledání místa činu a vytěžování svědků a chyby policejního vyšetřovatele při zajišťování důkazních materiálů. Je podivuhodné, až podezřelé, že ani vyšetřovatel ani soudy si při tak závažném obvinění z vraždy nevyžádali revizní, či oponentní znalecké posudky! Některé dokonce úplně chybí. Např. při hlavním líčení Městského soudu bylo naprosto zřejmé a podle obhajoby prokázané, že znalecké posudky z oboru zdravotnictví, psychologie a DNA byly zmanipulovány, byly neúplné, až chybné a byly vypracovány na něčí objednávku! Rozhodně se o nich nedá říci, že byly vypracovány nezávisle. Ačkoliv měla obhajoba o této skutečnosti nesporné důkazy – viz. protokoly o hlavním líčení, nebyly soudem akceptovány! Musím konstatovat, že dosavadní soudní jednání se zabývala pouze důsledky střelby a smrtí Václava Kočky ml.

 

            Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, v příloze tohoto dopisu Vám zasílám protokoly o hlavním líčení. Jsou dostatečně průkazné o chybné klasifikaci trestného činu vraždy, za který jsem byl naprosto nespravedlivě odsouzen k 12,5 rokům odnětí svobody v nejtěžším vězení v ČR. Byl jsem odsouzen za čin, který se nestal. Na autogramiádu Paroubkovy knihy jsem byl oficiálně pozván. Doprovázela mě družka v nepřehlédnutelném sedmém měsíci těhotenství. Pana Kočku jsem nevyhledával. Napadl mě údery pěstí do obličeje u našeho stolu naprosto nečekaně. Údery byly tak silné, že mě vždy odhodily na moji těhotnou družku Lucii Staňkovou. Po prvním úderu jsem krvácel do úst a po druhém, silnějším úderu z obou nosních dírek. Napadl mě v prostorové pasti, bez možnosti úhybných manévrů, v nepřátelském prostředí jeho kamarádů a obchodních partnerů. Vlastní útok a pudová obrana se odehráli v několika vteřinách. Na vyhodnocení situace nebyl útočníkem ponechán žádný čas. Mohl být klidně ozbrojený. Svědkové u stolu, především Vratislav Šlajer a Lenka Hanáková si ničeho nevšimli a bavili se u stolu dál. Údery do hlavy jsem byl omráčen, ve stavu po comoti capitis. Podle svědeckých výpovědí jsem byl úplně mimo, ničemu jsem nerozuměl, něco jsem „drmolil“. Vůbec jsem nechápal, co se vlastně stalo. Že zemřel Václav Kočka ml. jsem se dozvěděl až druhý den ráno při výslechu na Policii ČR v Kongresové ulici.

 

            Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, ten večer jsem byl šťastný muž. Seděl jsem vedle své družky, která čekala moje dítě. Při vlastním útoku Václava Kočky jsem ji držel levou rukou za její pravou ruku a pravou rukou jsem jí hladil bříško, díval jsem se na ni. Kdo mi odpoví na otázku, co jsem tedy měl dělat? Jak se bránit nečekanému útoku v nevýhodné pozici? Jak tuto situaci řešit? Jakým způsobem a silou by útok pokračoval? Obhajoba má důkazy, že útok na moji osobu byl ze strany Kočkových dopředu plánován. Byl jsem otřesen, silně jsem krvácel, těhotná družka byla v panickém strachu, co jsem měl tedy dělat? Základní otázka, na kterou soudy vůbec nehledaly odpověď. Jejich úkolem bylo velmi rychle mě odsoudit a dostat do Valdic. Byl jsem odsouzený jako nájemní, brutální vrah, nicméně mi nebyl prokázán motiv ani úmysl! Skandální rozsudek na hranici justičního omylu. V normálně fungující demokracii by pro zproštění viny stačila skutečnost, že jsem byl útočníkem opakovaně napaden! Otázka mé cti při doprovodu těhotné ženy nebyla vzata v úvahu vůbec!

 

            Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, má rodina, osoby mně blízké, advokáti a mnoho dalších bylo přesvědčeno, že Vámi řízená instituce musí nespravedlivý rozsudek v rámci dovolání zrušit. Vaše osoba, kandidující do Evropského soudu pro lidská práva, pro nás byla doposud symbolem neohrožené bojovnice za pravdu a spravedlnost. Věřili jsme, že Vámi řízený Nejvyšší soud ČR nám dá příležitost na nový spravedlivý proces. Nestalo se tak. Osudy druhých, nespravedlivě odsouzených Vás nezajímají, jinak by tak skandální, lživé a neobjektivní usnesení Nejvyššího soudu nemohlo nikdy vzniknout. Pochopili jsme, že vymahatelnost práva v České republice je velmi obtížná. Pomalu začínáme ztrácet víru a naději ve spravedlnost Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Zdá se, že prioritou soudců není jejich poslání boje proti zlu, ale jejich osobní prospěch a budoucnost v blahobytu.

 

            Vážená předsedkyně Nejvyššího soudu, i přes tuto frustraci a bezmoc budeme já i moje rodina v tomto nerovném boji pokračovat. Žádný strom neroste do nebe. Věříme, že dosáhneme obnovy procesu tak, abychom mohly prokázat pravdu, která se odehrála ten tragický večer dne 9. října 2008 v restaurantu Monarch. Věříme, že v tomto zkorumpovaném a demoralizovaném prostředí České republiky ještě existují soudci, laická i odborná veřejnost, která pevně stojí na straně dobra a nepodléhá moci, vlivu a penězům!

  

S úctou,

 

 

  

                                                                        Ing. Bohumír Ďuričko, v.r.

                       

 

Přílohy: 1. Protokoly o hlavním líčení ze dne 6 – 10.4.2009, č.j. 46T 1/2009

 2. Závěrečná řeč a poslední slovo obžalovaného

 3. Rozsudek jménem republiky ze dne 10. dubna 2009, č.j. 46T 1/2009

 4. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. března 2010, č.j. 3Tdo 1423/2009